Svátek práce – o peníze nám nejde, hlavně že se udřeme k smrti!

0
101

Autor: Sandra Wain

1maj2
Svátek práce (1. máj) nabyl zašmodrchané podoby. Typy občanů, kteří před listopadem víceméně nadšeně organizovaly První máje, se k nim dnes nechtějí znát. Je tomu naopak než v divadelní hře, kdy osoby hereckých rolí zůstávají, ale jejich obsazení se mění.

V našem občanském životě se mění divadelní hry, režimy tragédie a komedie a jejich názvy, mění se také názvy úřadů, úředních míst, úředníků, politických stran a politiků. Ale jejich obsazení typy osob, které role a posty zastávají, zůstává stejné, nebo se v nich dokonce postupně objevují typy mnohem a mnohem horší.

Měníme-li role a kostýmy, lidé si nevšimnou stejných herců. Měníme-li herce a kostýmy a role zůstávají stejné, diváci si mohu povšimnout, že něco nehraje.

Dnes máme ovšem nezaměstnanost. Je to nepřesný distingovaný název, na který jsme si zvykli. Na zaměstnanost či zaměstnání se peníze automaticky neváží. A nejde o zaměstnání či práci, ale pouze médium, které ovládá moderní otroky a otrokářský řád. Tím mocným médiem jsou peníze. Koří se jim nuzák i král.

Peníze se ve svobodném demokratickém zřízení staly synonymem pro život. Bez nich nemáte život, demokracii, svobodu, pravdu, lásku ani vítězství. Podezřele neohrožení bojovníci proti komunismu se pěkně vybarvili. Jestliže jim vadil totalitní režim minulý, ten nový by jim měl vadit nejméně dvakrát. Aspoň proto, že ztloustli. Na těle i na duchu.

Oslava práce může být dvojí. Můžeme slavit práci, která nás zotročuje, ponižuje, moří a decimuje. Nebo tu druhou, o které se raději nezmíníme, neboť se stala vlivem profanovaného oslavování tabu. Máme práci k užitku a ke škodě, ale tato klasifikace je velice relativní. Záleží na úhlu pohledu, jakým na ni nahlížíme, a ten je velice relativní.

Práce není jako práce. Pokud zvířátka na Orwellově farmě budují větrné mlýny, popraviště, pravou nebo levou totalitu, je to práce jistě tvůrčí. Pokud tyto instituce ruší, je to práce ničivá. Pokud tyto instituce za ně ruší orwellovská prasata nebo lidé, což je jedno a totéž, pro hospodářské zvířectvo se toho moc k dobrému nezlepší.

Je ovšem otázkou, jaký je vlastně smysl vší té marné práce a farmy, dnes údajně demokratické? Mimo farmu zvířátka nepřežijí. Jsou již příliš domestikovaná. Žádná volná půda ostatně již není k dispozici. Země nikoho vzniká jen válkou mezi dvěma frontami, tam je ovšem krev a skřípání zubů.

Všechna půda byla pečlivě a poctivě navrácena (přidělena) původním majitelům, kteří ji vzali původním majitelům a ti zase původním majitelů… atd.

Občas někoho zavřou, aby se neřeklo. Je-li bohatý a mocný, zvířátka s ním cítí, litují jej, slzí a odpouštějí. Nic proti křesťanské lásce k bližnímu. Po staré udřené důchodkyni však ani pes neštěkne. Místo pomníku neznámému vojínovi by se dnes spíše hodil pomník neznámému pracovníkovi.

Občanská hospodářská zvířátka jsou tedy ubytována na farmě dobrovolně. Pokud se nevydají do rukou řezníkovi převlečenému za veterináře. Za svůj pobyt musí ovšem draze platit. Penězi, prací, životní energií nazývanou pracovní. (Ostatně lidé již nejsou lidmi, ale jen pracovními silami a zdroji.)

Někdo tu špinavou práci musí dělat. Že to není práce radostná, ale špinavá, vidíme z toho, jak si za ní nechají náhončí lokajové dobře zaplatit. Rozčilovat se nemá cenu. Stádní občané prodali svůj život za koryta regálů ve velkochovných supermarketech, které jsou plné náramného konzumního zboží. Jen peněz se nějak pro některé nedostává. Je prostě nezaměstnanost. Nikoliv, že by nebyly peníze. Nejsou peníze na pracovní místa. A peníze na práci (za práci), ty již nejsou vůbec.

Vyrobit dnes peníze není vůbec žádný problém. Dokonce ani papír do tiskárny již není potřeba. Stačí jenom v tom správném počítači napsat číslici a pak držet prst na klávese „0“. Pak už jenom zbývá tyto digitální hodnoty směnit za bio energii lidí, zvířat, rostlin a jiných organických a anorganických zdrojů.

Hmota nám pomocí digitální matematiky anihiluje. Černá díra je nenasytná. Její přitažlivost je tak mocná, že z jejího jícnu nelze o tom poslat žádnou zprávu zpět. Ostatně bylo by to stejně marné. Lidé, stejně jako lumíci, by o to více ze strachu z propasti do ní skákali.

V práci je nutné najít potěšení. Potřebujeme radost z práce. Pak čím více budeme pracovat, tím více budeme šťastní. O peníze nám jít nemusí. Proč by měly peníze řídit naši práci? Běžný občan dnes vykazuje pouze mechanický život. Automat na kávu je na tom se svojí vitalitou mnohem lépe. Bez peněz se občan nehne, ale automat na kávu bez nich alespoň svítí.

Proto až půjdete nenápadně do průvodu u kasy supermarketu, abyste oslavili 1. máj, mějte na paměti, že o peníze nejde, ale o práci. Ta je vaše, nikoliv peníze. Dejte císaři, co je císařovo, a bohu, co je božího. Kurs té směny je pohyblivý a může s ním k největší rozmrzelosti jeho veličenstva císaře hýbat i ten nejposlednější otrok z posledních.

Zdroj: Britské listy.