Tak nám Velká Británie vystupuje z EU…

0
223

Autor: Jan Zeman

»Tak nám Británie vystupuje z Evropské unie…«, chtělo by se říci se Švejkem. Jaderná velmoc, ekonomicky pátý nejsilnější stát v Evropě a třetí nejsilnější v Unii, člen s největším počtem výjimek z často nesmyslných směrnic.

Mnoho lidí bylo výsledky britského referenda šokováno, nejen v Británii. Nicméně stále méně snesitelnější arogance, buzerace a byrokratizace od života odtržených pánů a dam vedoucích EU a jejich dobře placeného úřednictva vyvolává všeobecnou nedůvěru v toto společenství. V Británii dostala šanci se projevit. Ani mohutné vymývání mozků nepomohlo. Brexit neodvrátila ani odporná vražda britské labouristické poslankyně Jo Coxové, odpůrkyně Brexitu, týden před referendem. Zavraždil ji krajně pravicový euroskeptický fanatik. Otázkou je, zda ho na ní někdo nenasměroval.

Nechyběly trapasy

Největší britští eurohujeři slavili v Londýně na Temži porážku Brexitu již dvě hodiny před uzavřením volebních místností. Ranní kocovinu měli jistě ošklivou. Tak to vypadá, když se porcuje medvěd běhající po lese. Největší bojovník za Brexit v Británii Nigel Farage podle zpráv z neobjektivních šetření některých novinářů o průběhu referenda po zveřejnění jeho prvních dílčích výsledků přiznal porážku. Ta se ale nekonala, takže slaví.

Brexit uvítal exprezident Václav Klaus. Prý nebude stát ani euro. Rozdělení Československa, brutálně prosazené bez referenda právě Václavem Klausem a spol. na české straně, nás také nemělo stát ani korunu. Jen výstavba státní hranice se Slovenskem přišla na tři miliardy korun, o častých buzeracích našich občanů na ní českými pohraničníky nemluvě. Ekonomické a sociální ztráty z rozbití jednotného československého ekonomického prostoru byly veliké. Bude tomu v Británii jinak? Pravda, uchovali si svou libru, takže měnová odluka není nutná. Ale Skotové a Severní Irové nyní chtějí uspořádat referenda o odtržení se od Velké Británie. Skotové za účelem zachování svého členství v EU, Severní Irové za účelem sjednocení se s Irskou republikou. Chápu, že polokoloniální statut Severnímu Irsku v rámci Británie nevyhovuje. Václav Klaus jim jistě rád pomůže s osamostatněním.

K Brexitu Britům poblahopřál republikánský kandidát na prezidenta USA Donald Trump. Učinil tak shodou okolností ve Skotsku, kde většina voličů hlasovala proti Brexitu a nyní se chtějí od Británie odtrhnout s cílem zůstat v EU. Zřejmě o zahraniční politice nic neví.

Brexit dělí zemi

Referendum o vystoupení Británie z EU slíbil britský premiér David Cameron v rámci předvolebních šachů: »Vyhrát volby za každou cenu!« Doufal, že se z referenda nějak vykroutí. Nestalo se tak. Referendum rozhodlo. Cameron byl proti Brexitu, leč na britské straně k němu nemálo přispěl. Oznámil svou rezignaci, ale až od října. Je to jistě věc Britů. Po takovém fiasku se ale ve slušné společnosti na veřejné funkce rezignuje s okamžitou platností.

Brexit hluboce rozdělil britskou společnost. Rozdělil i hlavní britské politické strany. Mimo jiné se zcela vyhnul tradičnímu pravolevému pohledu. Nepřekvapuje, že hlavní základna Brexitu ležela v Anglii a Walesu a v jejich rámci na venkově, malých a středních městech. Z velkých měst Anglie a Walesu byl Brexit odmítnut jen v Londýně, a to jen velmi těsně.

Vedení EU si o to koledovalo

Nejen Cameron je ale vinen Brexitem. Zřejmě ještě víc se na něm podílelo nekompetentní arogantní vedení EU. Brutální »vraždění« Řecka černým triumvirátem Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a Evropská centrální banka v rámci zvrácené solidarity s bankéři je jen špičkou ledovce. Pokud jsou eurokomisaři soudní, v zájmu záchrany EU odstoupí a uvolní místo schopnějším. Nedůvěra obyvatel v EU je rekordní a dál rychle roste. Brexit může mít následovníky: Francii, Švédsko, Holandsko. Program tamních rychle sílících euroskeptiků je jednoznačný. Odstoupení Běloruska a Azerbájdžánu od tzv. východního partnerství EU, protože jim nic pozitivního nepřináší, je výmluvné. Problematický kandidát členství v EU Turecko, provozující s tichou podporou Unie genocidu tureckých, iráckých a syrských Kurdů, po Brexitu prý již o vstup usilovat nebude. Prostě, důvěra v EU klesá na bod mrazu.

Vedení Unie pro odvrácení Brexitu nehnulo prstem. Zákaz úředníkům používat slovo »Brexit« za čin k jeho odvrácení nepovažuji. Ani nemalý balík směrnic typu »jak nesmí být zakrouceny banány či okurky« neráčilo zrušit. Praktický dopad zrušení takových směrnic by byl malý. Ale i ten nejtupější populista se prostřednictvím takových a podobných směrnic úspěšně do EU trefuje.

Scestné a nebezpečné unijní směrnice

Unie má ale mnohem nebezpečnější směrnice, než jsou ty o tvaru okurek či banánů. Stávající směrnice regulující energetiku paralyzují její efektivní rozvoj. Směrnice o trhu s elektřinou, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (kterou Češi pod vedením Bursíka rozvinuli ad absurdum) a směrnice o biopalivech jsou sudem střelného prachu, neboť učinily hluboce ztrátové investice do elektráren na uhlí, ropu, plyn a jádro. Obnovitelné zdroje elektřiny v řadě zemí nemají šanci je plně nahradit, o rozsáhlých škodách na životním prostředí nemluvě. Zdaleka nejde jen o hořící indonéské a další pralesy v zájmu palmy olejné, pěstované převážně pro pohon aut v EU. Je tu i škodlivá směrnice o liberalizaci železniční dopravy, o obchodu s povolenkami na emise hlavního skleníkového plynu CO2 (na místo daně za emise CO2ekv.), směrnice o ukládání emisí CO2 pod zem (v případě realizace půjde o velký hazard s bezpečností těch, kdo budou bydlet nad takovými úložišti) atd. Silně problematická je dlouhodobě společná zemědělská politika.

EU měla eliminovat vojenské choutky Německa, které rozpoutalo v Evropě již dvě světové války. Postupně se ale Německo stalo ekonomicky nejsilnějším státem EU a začalo si ji podrobovat. Na Německu je dnes silně závislá nejen ČR. Německo začalo Unii vnucovat své představy o mnoha věcech. Jednou z nich je ekology tolik opěvovaná »energie Vende«, prosazovaná mimo jiné bezohledně na úkor ČR a dalších států EU.

Zvrácená zahraniční politika EU

USA a Velká Británie neobhajitelně přepadly a zničily na jaře 2003 Irák. Tato agrese stála životy asi milionu Iráčanů. Způsobila vznik sektářského násilí, miliónů vnitřních migrantů a později i teroristického tzv. Islámského státu v Iráku. USA a vedení EU se významně podíleli na vzniku tzv. arabského jara, jež smetlo prozápadní režimy v řadě zemí Blízkého a Středního východu a nesmírně posílilo islamisty v nich. Francie, následována USA, Velkou Británií, Belgií, Itálií a Norskem, podpořila vpád hord islamistů do Libye jejím bombardováním, předstíraje ochranu lidských práv. Tyto státy NATO svévolně zničily nejrozvinutější africký a arabský stát – socializující Libyi, znovu jí ukradli ropné a plynové bohatství a obyvatelstvo uvrhly do bídy a sektářského násilí. USA, Velká Británie, Francie, Německo a další západní státy se svými přáteli Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem od roku 2011 organizují invazi ozbrojených hord islamistů do Sýrie a tuto nesmírně národnostně i nábožensky tolerantní zemi mění v trosky, předstíraje boj za svobodu a demokracii. USA, Francie, Německo, Polsko, pobaltské státy, ale i někteří čeští politici s ukrajinskými fašisty zorganizovali tzv. Majdan v Kyjevě, pomohli svrhnout zákonnou vládu, nastolit na Ukrajině polofašistický režim, rozpoutat válku proti ukrajinskému obyvatelstvu a embargovat Rusko za to, že si dovolilo přijmout Krym na základě svobodné vůle obyvatel vyjádřené v referendu zpět do Ruska, kam až do svévolného odtržení od Ruska a jeho násilném připojení k Ukrajině v roce 1954 sovětským vůdcem N. S. Chruščevem patřilo. Tak si EU »vytvořila« na východě další problematický stát, do kterého cpe miliardy eur a za odměnu dostává export fašistických hodnot.

Smrtící migrační krize

Výše uvedená zahraniční politika USA a vůči nim se vazalsky chovající EU vyvolala nevídanou migrační krizi. Statisíce zubožených válkou, ale také ekonomických migrantů, začaly proudit ze zničené Libye do Itálie a ze zničeného Iráku a Sýrie přes Turecko do Řecka a dalších států EU. Prchají ale i ze zničeného Afganistanu, Somálska, Sudánu, Kosova, Albánie, Ukrajiny a dalších zhroucených států. Rozhodující část jich míří do Německa, Švédska a Británie, které mají pro migranty velmi štědré sociální systémy. Vznikl z toho špinavý byznys a zvýšené ohrožení starých členských států EU. Nejen tím, že s výjimkou Ukrajinců jde z velké části o muslimské migranty, ale také proto, že je mezi nimi řada bojovníků Islámského státu, kteří získali krvavé zkušenosti v uniformách Islámského státu. Někteří jsou i občany západních států Unie.

Německá kancléřka Angela Merkelová koncem srpna 2015 za zády ostatních členských států pozváním všech zájemců o migraci do Německa spustila těžko kontrolovatelnou migrační vlnu. Když zjistila, že Německo není s to proud migrantů zvládnout, začala část migrantů vnucovat ostatním členským státům tzv. kvótami. Vyvolala tím velké pobouření, které již »sluníčkáři« nejsou s to neutralizovat. Tím spíš, že proud migrantů připomíná cílenou invazi, v lepším případě ke zneužívání štědrých sociálních dávek, v horším k islamizaci západní a severní Evropy.

Hromadné vraždění domorodých civilistů v Paříži a v Bruselu, hromadné sexuální obtěžování a znásilňování Němek nejen v Kolíně nad Rýnem o silvestrovské noci, dlouho přísně tutlané německými úřady a »sluníčkáři« pod nechvalným praporem »politické korektnosti«, vyvolává oprávněný strach. Německo ve své velmi špatné migrantské politice ale pokračuje dál. Tím spíš, když ho krátce před britským referendem podpořil soud EU rozsudkem, podle kterého »nemůže být nikdo zadržen proto, že nelegálně překročil hranice EU«. Schengenský prostore, sbohem!

»Sluníčkáři« v soudních talárech ničí EU. Politika přerozdělování migrantů tzv. kvótami ostatním členským státům nutně EU rozbíjí. Brexitem to začalo, úplným rozpadem EU to může skončit. Ano, německá kancléřka Angela Merkelová svou mimořádně špatnou migrační politikou přiměla britské voliče většinově hlasovat pro Brexit.

Druhé referendum?

Ještě neskončil šok z Brexitu a britští odpůrci Brexitu oznámili, že sebrali 1,5 miliónu elektronických podpisů pod petici pro referendum za zachování členství Velké Británie v EU. Nechávám stranou, že u elektronické petice může mít občan, vlastnící tři mailové adresy, reálně tři hlasy. Mnohem závažnější je, že o jednou referendem zodpovězené otázce se ve slušné společnosti může referendum opakovat nejdřív za pět let. Neznám britský zákon o referendu. Jak jsme ale slyšeli v souvislosti s odmítnutím tzv. Lisabonské smlouvy (současné ústavy EU) v referendech ve Francii a v Holandsku v roce 2005, při nepříznivém výsledku se referenda musí opakovat, dokud výsledek nebude příznivý. Prostě, »demokracie odcaď pocaď«.

Zatím převažuje střízlivé hodnocení. Většina politiků EU i ČR Brexit hodnotí střízlivě. Je to věc britských občanů. Je to velký průšvih, ale není to katastrofa. Určitě to není 11. září 2001, viz hlavní titulek MfD 25. června. Určitě Putin a spol. v Moskvě neslaví, jak se vyjádřil předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Pokles britské libry a eura, další propad cen ropy a posílení krizového vývoje nejen ekonomik EU není v zájmu Ruska, byť si nenapravitelní rusofobové myslí opak. Bude-li chtít EU přežít, bude se muset hodně změnit k lepšímu. František Palacký po tzv. Rakousko uherském vyrovnání v roce 1867 napsal: »Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!« Totéž platí i ve věci Brexitu.

Zdoj: Halo Noviny