Trump za peníze chrstl olej do blízkovýchodního ohně. Jenže vítr se točí

0
6

Autor: Geo

ksabox Donald Trump svou první zahraniční návštěvu nevykonal v Bruselu, což muselo udělat radost velkou všem, kteří při vyslovení názvu hlavního města byrokracie neopomenou vztyčit prostředníček. Než ale propadnou radosti ze zadostiučinění, měli by si v plné míře uvědomit, kterou zemi a proč si americký prezident k této poctě vybral.

První zahraničí půda, na kterou Trump oficiálně sestoupil z paluby Air Force One, byla Saúdskoarabské království. V kontextu první zahraniční návštěvy amerického prezidenta nemohla nastat typičtější situace: Trumpovi podporovatelé si užívají blaženého pocitu z toho, jak to Donald nandal promigračním panákům, zatímco americký prezident mezi tím ve velkém lije olej do blízkovýchodní vatry, která náš kontinent hubí ruku v ruce s bruselskými maniaky.

Je to jen pár hodin, co iráčtí vojáci objevili v obsazené skrýši Islámského státu v západním Mosulu více než 500 balení s náboji různých ráží. Odkud? Ze stejné země, jaké chtějí Američané poslat zbraně za neuvěřitelných 110 miliard dolarů.

Trump je Američan staré školy, obchodník, jemuž je naprosto fuk nějaká Obamova „globální Social Responsibility“ (která je ubohá už z principu, protože je vždy založena na pokrytectví). Vedlejším produktem Obamova opatrného našlapování – aby náhodou nepřišel o dividendy z íránské jaderné dohody – ale byla také obezřetnost v přístupu k saúdskoarabskému režimu a jakás takás rovnováha sil s Íránem.

Rovnováha sil (alespoň částečná, protože Saúdská Arábie na rozdíl od Íránu nakupuje zbraně prakticky nepřetržitě, byť ne v takových objemech jako nyní) je základním předpokladem nevypuknutí přímého vojenského střetu mezi dvěma regionálními velmocemi, zastupujícími dvě aktuálně znepřátelené větve islámu.

Trumpovi je to úplně jedno. Je mu jedno, jaké následky bude jeho chování mít, hlavně, že potečou petrodolary, a to rovnou v rekordních objemech.

Jeho hamižnost povede k dalšímu podstatnému zvýšení vlivu šílené saúdskoarabské monarchie, k výraznému posílení jejích vojenských kapacit, ale především k bezmeznému sebevědomí a beztrestnosti wahhábistických Saúdů při podpoře terorismu a rozdmýchávání násilných konfliktů. Nejen na linii střetu s šíitským Íránem v Sýrii, Iráku a Jemenu, ale také ve Střední Asii, v severní Africe, na Balkáně nebo v Německu, zkrátka kde se jim zachce.

Bude zajímavé sledovat, co si zase na jeho obhajobu vymyslí všichni ti, kteří v Trumpovi vidí spásu. Jestli někdo chápe masivní vyzbrojování Saúdské Arábie jako krok k záchraně světa, protože to je „určitě součást nějaké širší dohody“, pak nechť si do roka a do dne ověří, jak tato úvaha zafungovala.

Jak bude americký prezident „pomáhat“ Vladimiru Putinovi v jeho skutečném boji proti teroristům, naznačil Trumpův šéf diplomacie Rex Tillerson na společné tiskové konferenci se saúdskoarabským ministrem zahraničí Adelem Al Džubairem: „Úzce koordinujeme naši snahu čelit Íránu, zejména extremismu a vývozu extremismu, podpoře zahraničních bojovníků. Írán je podporuje nejen v Jemenu, ale i v Iráku a Sýrii.“

Tato slova nelze brát na lehkou váhu. Zakázky za více než sto miliard dolarů si budou muset Američané odpracovat a jejich nedávný útok na „proíránské bojovníky“ v syrské koloně u hranic s Jordánskem je jasným signálem. Nic, co by mělo pomoci Bašáru Asadovi, Vladimiru Putinovi a v konečném důsledku nám.

Jenže máloco je tak jednoduché, jak se zdá. Ani koupená spolupráce, ani masivní zbrojení nemusí přinést ovoce a nakonec mohou vést k prodělku. Syřané postupují k Tanfu, Rusové zatím nepotřebují navyšovat svůj trpasličí letecký kontingent k úspěšnému potírání teroristů v Sýrii, zatímco Saúdská Arábie s mnohem větší vzdušnou silou není s to porazit sandálové bojovníky v Jemenu a už ani na vlastním území. A Írán? Ten mezi tím vyjednává s Ruskem o licenční montáži 48 letounů Su-30SME s výhledem, že si jich pořídí až 160.