V boji za zájmy pracujícího lidu

0
9

Na 1. Ruském sjezdu komunistických poslanců i nestraníků všech úrovni, konaném 8. 6. 2013 v Moskvě, přednesl zjuganovpředseda KS RF Gennadij Zjuganov referát s názvem: „V boji za zájmy pracujícího lidu.“

Sjezd se konal tři měsíce po XV. sjezdu KS RF. Plnění závěrů sjezdu se nyní věnují všechny stranické organizace, od základních, až po ÚV. Komunisté věnují mimořádnou pozornost práci všech poslanců, kteří představují stranu jak v zákonodárných orgánech, tak i v institucích místní samosprávy.

V současnosti si strana vytýčila úkol zkvalitnit činnost celého poslaneckého sboru. Jde o nejdůležitější taktický úkol strany.

Taktický proto, že strategickým úkolem strany je získání politické moci v zemi s cílem realizovat program sociálně ekonomických a politických změn, program výstavby obnoveného socialismu. Tomuto cíli jsou podřízeny všechny formy činnosti komunistů a pouze na první pohled se může zdát, že činnost poslanců je zcela koncentrována v parlamentě.  

Zkušenost buržoazního parlamentarizmu potvrzuje: příchod komunistů k moci prostřednictvím voleb je možný pouze na základě rozsáhlé podpory lidu, v kontextu s masovým hnutím lidu, zaměřeném na základní přeměnu společnosti.

Když tento okamžik nastupuje, ztratí svou sílu policejní pendreky, funkcionářská zvůle a skončí falsifikace volebních výsledků. To jsou důvody, pro které si musí každý poslanec najít své místo nejen při tvorbě zákonů a v parlamentních bojích. Centrem jeho úsilí se musí stát činnost v pracovních kolektivech, práce s masami a každodenní výstavba strany.

Především je ale potřeba, aby pracující celé země pocítili trvalý zájem komunistů o svůj osud, poněvadž nyní jsou zbaveni jakékoli elementární ochrany.

Podle evropských standardů je 90% Rusů chudých. V průběhu tak zvaných reforem se životní úroveň občanů snížila 2 – 3krát.  Podle oficiálních údajů činí průměrný plat 27 tisíc rublů, což je cynický výsměch vlády pracujícím, poněvadž polovina má pouze kolem 10 tisíc rublů za měsíc.

Ve všech podnicích jsou rušeny příplatky za nebezpečné prostředí. Bezpečnostní technika má velmi nízkou úroveň.

Každoročně zahyne v zaměstnání na následky úrazů tisíce zaměstnanců. 180 tisíc zaměstnanců odchází ročně do předčasného důchodu v důsledku úrazů a nemocí z povolání.

Ubohý důchod tlačí na okraj hranice chudoby miliony starších lidí. Vláda se s tím ale nespokojuje. Přichází s nápadem neposkytnout důchody ženám, které neodpracovaly 30 let a mužům, kteří neodpracovali alespoň 35 let. Tato opatření probíhají v okamžiku, kdy se v Rusku již dvacet let praktikuje přijímání do práce „načerno“. Počet lidí, kteří jsou nuceni žít v takových podmínkách dosahuje 25% práceschopných občanů.

 KS RF je stranou pracujícího lidu. Usilovně bojuje za nezcizitelná práva pracujících: na práci, byty, vzdělání, zdravotní péči, odpovídající platy a mzdy, důchodové zabezpečení, důstojná stipendia pro studenty. KS RF trvá na tom, aby vláda plnila své sociální povinnosti. Důležitým nástrojem tohoto boje je aktivita komunistů a příznivců v zákonodárných institucích a orgánech samosprávy.

Úkolem 1. sjezdu je komplexní posouzení úkolů všech stupňů poslaneckého sboru.

Význam tohoto fóra přímo závisí na tom, nakolik realizace jeho závěrů pomůže upevnit vliv strany na občanské postoje našich spoluobčanů, na jejich mobilizaci k boji za rozhodnější boj za jejich práva.

 Chápat stupeň ohrožení

V boji o ovládnutí vědomí lidí musí každý komunistický poslanec pochopit tragickou situaci, ve které se nachází soudobé Rusko.  Komunisté jsou povinní lidem vysvětlit příčiny, které k tomu vedly, důsledky a východiska z této situace.

 Sjezd probíhá v době, kdy se ve světě mění epochy, dochází k rozsáhlým změnám, které zahrnují ekonomiku, politiku, sociální a kulturní oblasti. Dochází k prohlubování krizových tendencí. Kapitalismus demonstruje svou neschopnost vyřešit rozpory, které mu jsou vlastní.

 Padají poslední mýty o všemocné ruce trhu. Došlo k otřesu světového měnového systému. Spojené státy žily staletí na úkor vykořisťování jiných zemí. V ČLR, Japonsku a Německu se vlády vážně zamýšlejí nad vytvořením nových měnových zón. Roste tendence vzniku alternativní světové měny, která by nahradila americký dolar.

Dochází ke zvyšování rozporů mezi jednotlivými imperialistickými státy. Paralelně s tím dochází k hledání alternativních forem rozvoje. Zejména proto komunisté na základě vlastního přesvědčením hovoří o „levicovém obratu“ v soudobém světě, o výstavbě nového socialismu.

 Je evidentní, že vládnoucí třídy Západu nepřejí platit za krizi, kterou vyprovokovaly. Rozvíjejí generální ofensivu proti právům lidových mas. Dochází k prohlubování polarizace společnosti. Jsou snižovány mzdy a platy, likvidovány sociální jistoty, zvětšuje se rozsah chudoby a hladu.

V odpovědi na odpor lidových mas, oligarchické vlády zvyšují antikomunistickou propagandu, vedou válku proti sovětským dějinám, vnucují společenskému vědomí nejrůznější druhy reakčních idejí.

Obecně platí, že podíl zisku má za kapitalismu tendenci ke snižování. V podmínkách krize je tato tendence stále markantnější a imperialisté proti ní bojují všemi možnými metodami. Zvyšují vykořisťování pracujících, rozšiřují finanční spekulace, pouštějí se do válečných dobrodružství. Obětmi agrese imperialismu se staly Jugoslávie, Irák, Afghánistán, Libye, Pobřeží Slonoviny, Mali a nyní je na řadě Sýrie a progresivní státy Latinské Ameriky. Udržení kapitalismu se přeměnilo v přímou hrozbu přežití lidstva.

Rusko se nachází v horší situace než v létech 2008 – 2009, tedy v době, kdy finanční krize byla teprve na počátku. Jde o zákonitost, vyplývající z maximálního oslabení země. V důsledku kapitalistického revanše se Rusko postupně mění v surovinovou kolonii.

Jde o zjevné spiknutí domácí oligarchie a světového kapitálu ke společnému oloupení Ruska a jeho lidu.

Zhoršuje se postavení pracujících a veteránů, žen a dětí, invalidů a všech, kdo potřebují zdravotní péči. Likvidační reformy pokračují ve vědě, školství, zdravotnictví, systému bytové politiky, sociálním a penzijním zabezpečení. Dochází k likvidaci unikátních vymožeností sovětského období. S cílem udržet se u moci probíhá nepřetržité vymývání mozků. Snižuje se kulturní úroveň obyvatel. Společnost degraduje.

Ať se podíváte na jakoukoliv oblast sociálně ekonomického života země, zjistíte, jak probíhá podrobování země zájmům světové oligarchie.

 Deset příkladů:

1. Surovinová oblast. Útroby ruské země jsou bohaté ropou, zemním plynem, uhlím, kovy, lesy, pitnou vodou. Rusko vyváží do zahraničí ročně 380 milionů tun ropy a ropných produktů, což představuje 76% celkového objemu těžby.

Do zahraničí se ročně exportuje 200 miliard m³ zemního plynu. Příjem za suroviny činí celkem 16 bilionů rublů, což představuje 1,5 násobek ročního rozpočtu Ruské federace. Do rozpočtu však jde pouze jedna třetina – 6 bilionů. Hlavní část zisků se dělí mezi domácí a zahraniční oligarchy. V zemi je nyní 130 dolarových miliardářů. Surovinový charakter ruské ekonomiky ji činí plně závislou na konjunkturních světových cenách ropy, plynu a rud. Prohlášení vlády o diversifikaci ekonomiky jsou pouze hesla. Oligarchy, v jejichž rukou je veškerá těžba ruských surovin, nezajímá stav ruského zpracovatelského průmyslu. Je zajímá pouze jedno: vytěžit, dostat zisk a využít ho ve svůj prospěch. Tento princip je v přímém rozporu se zájmy Ruska.

 2. Finanční rezervy a vnější zadluženost. K 1. 3. 2013 došlo ke snížení valutových rezerv na 523 miliardy USD. Proti roku 2008 se snížily o 90 miliard. O téměř stejnou sumu se zvýšil konsolidovaný vnější dluh. V roce 2012 se zvýšil téměř o 17,2% a dosáhl 623 miliard USD. Roční přírůstek vnější zadluženosti činí 25% federálního rozpočtu. V důsledku toho dluhové povinnosti převýšily valutové rezervy země o více než 100 miliard USD. Je to stav skrytého bankrotu státu.

Vláda může říci, že vnější zadluženost státních institucí je nižší než zadluženost bankovnictví, podniků a korporací, které tvoří komerční sektor ekonomiky. Nelze však zapomínat, že právě ruská vláda a stát jsou garanty vyrovnání vnějšího dluhu dlužníků, bez ohledu na formu vlastnictví.

3. Vývoz kapitálu. Jenom za první čtvrtletí letošního roku uniklo ze země celkem 26 miliard USD (780 miliard rublů).

Tyto finance unikly ze země v souladu se zákony. K tomu je potřeba ovšem přičíst finance, které unikly nezákonně a činí asi 1 bilion rublů. Existenci těchto úniku přiznává vedení Centrální banky.  Vysocí funkcionáři jsou povinní přijímat opatření, aby tyto prostředky zůstaly v Rusku. Místo toho si pouze stěžují na nedostatek investic na rozvoj průmyslu a vědy, rozvracejí bezplatné a vysoce kvalitní školství a likvidují všem dostupné zdravotnictví.

Aktivní vývoz kapitálu pokračuje i přes kyperskou avantýru. Zejména na Kypru si západní finanční oligarchie vyzkoušela metodiku zcizení velkých vkladů. Nyní je schopna použít tento postup i v jiných daňových rájích. Ruské banky a podniky i přes tuto neblahou zkušenost převádějí za hranice kolosální finanční prostředky. Je pravděpodobné, že se tyto prostředky již nikdy do Ruska nevrátí.  Zvyšuje se hrozba, že ruští „západní partneři“ sofistikovanými finančními machinacemi ruským oligarchům finance prostě uloupí.

4. Zabránit úniku kapitálu je nyní mnohem složitější, vzhledem ke zvyšujícímu se podílu zahraničních vlastníků na ruském společenském vlastnictví. Téměř veškeré velké vlastnictví – celkem 90% se nachází pod zahraniční jurisdikcí. Patří mezi ně „Bazovyj element a.s.“ „Západosibiřský metalurgický kombinát a.s.“, Novokuzněcký metalurgický kombinát a.s.“, „Norilský nikl a.s.“ a mnoho dalších.  Zisky z produkce těchto gigantů jdou přímo do zahraničí. Prostředky na nové investice tak mizí.

5. Pokles výroby. Ruská vláda si nechce přiznat skutečnost, že v posledních létech Rusko, nejenže nevyšlo z ekonomické krize, ale krize se dále prohloubila. I přes vysoké ceny ropy, se tempo rozvoje ruské ekonomiky snižuje. V prvním čtvrtletí 2012 byl růst 4%, ale ve čtvrtém jen 2%. V prvním čtvrtletí 2013 pak pouze 1,6%. Pokud nebudou přijatá prorůstová opatření, země se ponoří do recese. Jak je možné, že u tak bohaté země jakou je Rusko činil deficit státního rozpočtu v prvním čtvrtletí 2013 přes 130 miliard rublů?

6. Situace v regionech. Pokud jde o regionální rozpočty, je situace zoufalá, topí se v dluzích a neřešených problémech. Na počátku roku 2013 činil dluh výdajové stránky rozpočtu 1,5 bilionů rublů. Od počátku roku vznikl další dluh ve výši 500 miliard. Zbídačování regionů postupuje velmi rychle. Aby se mohlo vyrovnat se svými dluhy, muselo vedení Volgogradské oblasti zastavit budovu vlastní administrativy. Podle prognóz, dosáhne zadluženost regionů v roce 2018 1,8 bilionů rublů. Při tom vláda na regiony přesunuje zajišťování velké části sociálních povinností. Od roku 2014 přestane ministerstvo financí poskytovat regionům úvěrování rozpočtů.

7. Velké ztráty ruské ekonomice způsobil vstup do WTO za podmínek stanovených světovým kapitálem. Dochází k likvidaci zbytků konkurenceschopné produkce. Dochází k ukončení činnosti nesčetného množství podniků a propouštění 8 milionů pracujících. Zvyšuje se dovoz. Podle současných prognóz dosáhne hodnota importu v roce 2015 190 miliard USD. Dovoz stále více omezuje domácí produkci. Vstup do WTO způsobil Rusku nevyčíslitelné ztráty, odhadované na biliony rublů. Rusko tak ztrácí finanční prostředky nezbytné k modernizaci země.

Stav zemědělské produkce se stal neúnosným. Dochází na slova vedení KS RF: většina výrobců potravin nemůže konkurovat západním. Venkov se dostal do stavu konečné likvidace.

 8. Krize řízení. Lidé, kteří v současnosti určují směr rozvoje sociálně – ekonomické politiky země neznají teorií řízení. Svou misi přeměnili na nekonečnou hru na „reformování“.

Jen pouhá existence rozsáhlé a vnitřně si protiřečící zákonodárné základny svědčí o nedostatcích soudobého uspořádání Ruska. Otevřenou neschopnost se vláda snaží krýt diskusemi o „ručním řízení“. To má však svůj význam pouze tehdy, jestliže přináší zjevné výsledky. Pokud nefunguje, nemá smysl v něm pokračovat. Na příklad: koncem února se prezident Putin rozhořčil nad neoprávněným růstem komunálních tarifů a požadoval, aby se jejich růst zvyšoval pouze o 6% ročně. Ale již za několik dní se výdaje za bytové služby zvýšily průměrně o 10 – 15%. V některých jiných regionech rostou ještě rychleji.

Jak prezident, tak i předseda vlády plýtvají různými prohlášeními o svých návrzích a záměrech. Čím dále tím více se však vyhýbají řešení rozhodujících problémů státu. Dříve hovořili o zdvojnásobení HDP nebo o modernizaci. Nyní se jejich fantazie omezují. Je pravdou, že vytvoření „daňového ráje“ na Sachalinu nebo zavedení školské reformy jsou významné záležitosti. Ale tyto problémy nemusí řešit prezident a předseda vlády, ale ministři a úředníci. Témata, která nyní předkládají prezident a premiér veřejnosti pouze imitují jejich vysokou aktivitu, která má sloužit k odvedení pozornosti občanů od hlavních sociálně ekonomických problémů. Pokusy, vnutit společnosti diskusi o problémech druhého řádu, jsou jedním ze zjevných příznaků krize řízení společnosti.

9. Korupce. Paralelně s degradací reálné ekonomiky se nejziskovějším byznysem v Rusku stala korupce. Na počátku dubna 2013 „Antikorupční výbor“ vydal prohlášení, že roční korupce v Rusku dosahuje 300 miliard USD. Podobnou cifru uvedl před ukončením výkonu své prezidentské funkce Dimitrij Medveděv.

Vláda je donucena přiznávat hrozný rozsah korupce. Boj s korupcí však vede pouze v projevech. Největší manipulátoři se dokáží vyhnout potrestání. Otevřeně je bržděno vyšetřování korupce na ministerstvu obrany. Bývalý ministr obrany Serďukov není brán k odpovědnosti. Takových příkladů je však mnoho.

10. Privatizace. Reálný stav Ruska je přesvědčivým potvrzením neúspěchu provedených reforem, především protilidové privatizace. Ruská vláda nepřizná, že mnohé problémy země vznikly předáním národního bohatství do rukou oligarchie. Navíc, prezident a jeho vláda otevřeně realizují pravicovou liberální sociálně ekonomickou politiku. Ne náhodou Putin v průběhu přímého televizního přenosu vyhodnotil úlohu Čubajse a jiných radikálních reformistů v dějinách země takto: „Někdo musel udělat to, co udělali oni. Oni změnili celou strukturu ruské ekonomiky a v podstatě změnili kurz rozvoje. Museli mít odvahu, aby tyto kroky učinili“.

Před květnovými svátky premiér Medveděv vyzval ministerstvo ekonomického rozvoje, aby aktivizovalo privatizační procesy. Premiér i nadále trvá na omezení neoprávněné přítomnosti státu v ekonomice a zbytečně velkého objemu státního vlastnictví. Za přímý úkol vlády považuje doplnění státního rozpočtu ze zisků z privatizace. Netrápí se ani tím, že v průběhu současné krize je privatizace krajně nevýhodná.

 Společnost očekává změny

 Ruská vláda svádí vinu za všechny svoje chyby na zhoršení světové konjunktury. Mlčí však o snižování rentability všech rozhodujících ruských společností, těch, které byly v minulosti zcela privatizovány anebo mají pouze zanedbatelný státní vlastnický podíl. Konkrétní výsledky „Severstali“, Surgutněftěgazu“, „Gazpromu“ a „Rosněfti“ potvrzují snížení efektivnosti jejich práce. Ukazuje se, že čím je vyšší podíl soukromého vlastnictví akcií ve velkých společnostech, tím jsou nižší výsledky jejich práce. Tato skutečnost plně vyvrací mýtus o tom, že soukromé podnikání je nesporně efektivnější a že je to zejména ono, které musí hnát ekonomiku země kupředu.

V průběhu posledních dvanácti let soukromý byznys demonstroval propad své činnosti. To ospravedlňuje požadavky komunistů, aby se stát stal opět vlastníkem těžby surovin a hlavních odvětví ekonomiky.

Díry ve státním rozpočtu nelze zaplňovat příjmy ze zlodějské privatizace. Obrovská závislost Ruska na světové ekonomice, na její konjunktuře nebo propadu, vyplývá z jeho plné závislosti na světových cenách surovin. Pokračování privatizace nejvýznamnějších ekonomických odvětví vede ke ztrátě národní bezpečnosti země, ke ztrátě její státní suverenity.

Realizace uvedené orientace znamená, že v boji s „oranžovou hrozbou“ vládnoucí režim nehájí národní zájmy. Režim usiluje pouze o to, aby neposkytnul možnost liberální opozici uchopit politickou moc a aby mohl sám vést reakční a protinárodní politiku. Tato politika je zcela v souladu se zájmy Západu a vede k celonárodní katastrofě.

Na nedávném setkání s vládou prezident uvedl: „Jistě, korekce jsou potřebné. Ale chci zdůraznit, že základní orientace naší ekonomické politiky zůstanou beze změn.“

To je potřeba chápat tak, že neuvažuje o principiálních změnách ekonomického vývoje Ruska. Jeho tvrzení je v rozporu s tím, co chce převážná většina občanů Ruska. Ruská společnost očekává kardinální změny. Místo toho vláda realizovala monstrózní falsifikace parlamentních voleb v roce 2011. Nedůvěra k výsledkům voleb vyvolala masové demonstrace. Vláda odpověděla represemi povolování demonstrací a prosazováním politiky vytváření malých stran a straniček, navracením práva kriminálníkům, aby mohli být volení do Státní Dumy a posílením režimu osobní moci.

Vládě se tak dočasně podařilo omezit rozsáhlé demonstrace a protesty. Nepodařilo se jí však ovládnout nálady občanů.

Výsledky průzkumu veřejného mínění provedených „Levada centrem“ ukazují, že v současnosti chce volit stranu „Jednotné Rusko“ pouze 24% voličů. Pouze za jeden měsíc se úroveň podpory strany snížila o 10%. Většina dotazovaných souhlasila s názorem, že „Jednotné Rusko“ je stranou podvodníků a zlodějů, že jde o stranu bohatých a těch, kdo se chtějí začlenit do jejich řad. Podle výsledků téhož průzkumu se snižuje i autorita prezidenta. Pokud v období srpen – září 2008 politiku Putina podporovalo 87% dotázaných, pak v dubnu 2013 to bylo pouze 57%. Při tom 62% dotázaných přestalo doufat, že Putin splní své volební sliby. Nyní by za něj chtělo hlasovat pouze 29% voličů.

 Takové jsou tedy tendence nálad ve společnosti. To však neznamená, že otázka moci se sama o sobě vyřeší ve prospěch levicových a vlasteneckých sil. Odpor těch, kdo si přisvojili moc a lidové vlastnictví bude kolosální. Překonat tento odpor nebude prosté, ale zájmy státu to vyžadují.

 KS RF působí již 20 let v opozici. Strana překonala mnoho překážek a získala mnoho zkušeností. Při oslavě jubilea obrození strany jsme měli plné právo říci: v nejsložitějším období situace v naší vlasti komunisté potvrdili svou věrnost lidu. Růst podpory komunistické strany ve volbách je příznakem důvěry voličů k našim postojům a našemu programu. KS RF rozpracovala a předložila společnosti postupný plán přechodu od „ekonomiky pádu“ k ekonomice růstu.

Politika naší strany je politikou absolutní většiny ruských občanů. Jsme přesvědčení, že bude i podpořena.

 Pod vedením strany

 Plenární zasedání ÚV KS, XIV. i XV. sjezdy strany stanovily naší strategii a taktiku v boji o politickou moc. V tomto boji sehrává důležitou úlohu činnost parlamentu i mimoparlamentní aktivity, konsolidace vlasteneckých sil, boj za nový svaz bratrských národů. Byl stanoven směr na vytváření vlády lidové důvěry.  Strana předložila návrhy na úpravy volebního systému, soudního systému a na ústavní reformy.

Výsledkem naší práce se musí stát změna sociálně – ekonomické orientace, přechod země na cestu obnoveného socialismu.

Jsme si vědomí toho, že nehledě na vnější atributy demokracie, buržoazní parlamentarismus vždy slouží zájmům vlastnických vrstev. Kapitál chce svou moc zachovat navždy, předávaje politickou moc, řízení státu od jedné skupiny buržoazie, druhé. Zejména tento úkol plní současné vytváření mnoha politických stran.  Příkladným potvrzením tohoto vývoje se stalo spojení všech politických stran Ruska mimo KS RF k blokování všech důležitých problémů.

Komplexně, v podmínkách prezidentského samoděržaví, hraje Státní Duma pouze dekorativní úlohu. Mění se v mechanismus razítkování zákonů, zrozených v prezidentské administrativě a předsednictvu vlády. Zejména tam jsou dislokovány štáby vládnoucí oligarchie. Odsud vycházejí příkazy torpedující úsilí a iniciativy komunistických poslanců, které by zasahovaly zájmy spojení kapitalistů, úředníků a zločinu.

Stranické dokumenty jasně hodnotí místo a úlohu Státní Dumy, (poslanecké sněmovny) Rady federace (Senátu) a ostatních zákonodárných institucí v současném politickém systému. Myslíme si však, že i parlament a zákonodárná shromáždění v regionech i orgány samosprávy musí být maximálně využívány k obraně zájmů pracujících, veteránů a mládeže a napomáhat dobývání politické moci a výstavbě nového, socialistického Ruska.

 1. Komunisté i naší přívrženci musí aktivně využívat parlamentní tribunu k objasňování programových cílů a úkolů strany a odhalování  neřestí stávajícího režimu.

 2. Práce poslanců spočívá v trvalém spojení s občany, skládání účtů voličům, plnění jejich požadavků. Nejde pouze o důležitou součást informování občanů. Vládnoucí režim zamířil mohutné prostředky své propagandy na dezinformace, prosazení do vědomí pracujících nejrůznějších iluzí.

Účast ve vzdělávacím procesu lidových mas, proražení informační blokády je třeba považovat za každodenní úkol komunistických poslanců.

 3. Poslanecký mandát umocňuje možnost napomáhat růstu masového hnutí pracujících v jeho boji za novou sociálně ekonomickou orientaci. To je hlavní motiv, proč stanoví ÚV KS RF před sbor svých poslanců úkol: organicky spojit parlamentní formy boje s veřejnou aktivitou. Práce ve skupině lidí je zvláště významná, protože se při ní pracující zapojují do masové činnosti, která vyvíjí přímý tlak politickou moc. V. I. Lenin psal, že síla revoluční části lidu je nesrovnatelně vyšší na mimoparlamentním poli.  Připomínáme si tento jeho odkaz.  Ke koordinaci vlasteneckých sil vznikl a aktivně působí „Celoruský štáb protestních aktivit“ a další podobné organizace, které organizují činnost na místech.

 4. Práce v poslanecké sněmovně předpokládá rozpracovávání návrhů zákonů, hodnocení zpráv výkonné moci, provádění „vládních slyšení“, realizace kulatých stolů, přípravu dotazů poslanců ministrům a další. Tato činnost nutí poslance seznamovat se statistikami a různými fakty. To umožňuje komunistické straně mít v podobě poslaneckých výborů vlastní analytická centra. Ta pak napomáhají všestranně zkoumat probíhající procesy a připravovat kádry na řídící činnost.

Bez takové přípravy kádrů, by byly diskuse o uchopení politické moci pouze mlácením prázdné slámy.

Je pochopitelné, že práce v parlamentě v sobě skrývá určitá úskalí, hrozby a pasti. Umění vyhýbat se jim, vyžaduje jak politické mistrovství, tak i ideovou pevnost, zásadovost a občanskou odpovědnost.

ÚV a Ústřední revizní komise KS RF se trvale věnují tomu, aby se komunističtí poslanci neinfikovali nemocemi buržoazního parlamentarismu a odpovědně pomáhali straně být a zůstat avantgardou pracujících.

Poslanec KS RF musí sloužit zájmům lidu. Nemá právo odtrhovat se od práce ve stranické organizaci. Musí udržovat se stranou trvalé spojení.

Je nezbytné důsledně dodržovat zásadu vedení poslaneckých frakcí stranickými výbory. Stranické dokumenty vyzbrojují komunistické poslance a určují hlavní linii jejich přístupu ke klíčovým otázkám. Tak na příklad usnesení ÚV KS RF z 22. 3. 2010 určilo postoj frakcí KS RF při hlasování o podpoře kandidátů na funkce vedoucích subjektů Ruské federace. Dokument v podstatě odmítá podporu kandidátů vládnoucí strany „Jednotné Rusko“, která realizuje rozbíjení Ruska.

Naprosto jasný postoj byl vypracován i k rozpočtům buržoazního státu. Jejich podpora je naprosto nepřípustná. Strana „Jednotné Rusko“, se svou většinou ve Státní Dumě i regionálních parlamentech důsledně realizuje protilidovou politiku, vytváří legislativu omezující základní požadavky občanů a podkopává potenciál státu. Celá tato politika je založena na schvalování rozpočtů. To je hlavní důvod k tomu, aby frakce komunistů v Dumě odmítla podpořit vládní návrh rozpočtu.

ÚV KS RF, jeho předsednictvo a sekretariát systematicky kontrolují plnění usnesení k těmto otázkám a zobecňují zkušenosti z práce poslanců.

S poslanci dlouhodobě pracuje v ÚV KS RF i Komise pro práci s poslaneckým sborem, s komunisty v regionálních institucích a institucích místní samosprávy.

Strana předpokládá, že taková komise je potřebná i v obnoveném ÚV KS RF a bude vytvořena na nejbližším plenárním zasedání.

V souladu s rozhodnutím vedení strany udržují oddělení aparátu ÚV trvalý kontakt s komunistickými poslanci ve Státní Dumě.  Vznikl tak fungující systém práce s poslanci.

Hlavním úkolem Sjezdu poslanců je, jak tuto činnost dále rozvíjet. Toto setkání je logickým výsledkem dosud realizované práce. Ve většině regionů vznikly asociace nebo koordinační rady poslanců. Pomáhají stranickým výborům zajišťovat spolupráci s poslanci všech stupňů. Na setkání s poslanci dochází k výměně zkušeností, vznikají zajímavé návrhy zaměřené na zkvalitnění práce  KS RF v mocenských orgánech a orgánech samosprávy. Ovlivňují volební kampaně, činnost na místech a přípravu kádrových záloh.

Informace získané v diskusích komunistických poslanců jak s voliči, tak i s výbory stranických organizací představují důležitou složku pro další činnost strany. Běžnou praxí se staly semináře komunistických poslanců, kterých se účastní představitelé vedení strany, poslanci Státní Dumy, odborníci z aparátu ÚV.

Mimořádně důležité jsou závěry ze společné práce. Nyní nastoupila doba zobecňování těchto zkušeností. Je potřeba podpořit každou stranickou organizaci, vyslat nový podnět činnosti poslaneckého sboru a přívrženců KS RF.

 Vybral a přeložil: Karel Kluz