Válka nenažranců – Sýrie 21. století /Díl I./

0
336
Poznej svého poslance

Autor: Jaroslav Fišer

Jaroslav FišerNapjatá situace na středním východě je pastvou pro řadu taky novinářů, kteří bez uzardění píší svoje komentáře, aniž by si něco o tom alespoň přečetli. Bohužel, často to slouží zastření pravého původu událostí v Sýrii a Iráku. Způsob provedení současných válečných akcí si vyžádá dlouhodobé úsilí a zásadní přesuny na geopolitické mapě. Lidské ztráty u obyvatel regionu nebudou podstatné pro průběh konfliktu. Částečně důležité budou ztráty USA a EU, pokud „noha jejich vojáka“ vstoupí na válečné území. Ale i o tyto ztráty půjde až v druhé řadě.

Pro pochopení některých souvislostí je možno předložit několik skutečností, které vychází ze skutečných událostí a dohledatelných faktů. Teprve z nich lze vyvozovat nějaké závěry, které nebudou mít hodnotu na objednávku placených komentářů. Pokusím se předložit některá fakta, která lze dohledat v řadě západních a východních zdrojů, včetně arabských. Pro rozsáhlost problematiky je článek rozdělen na dvě části. Těm, co jsou závislí na masáži bulvárních zdrojů a agitek, nabízím BLESKOVÉ shrnutí v desateru v tomto duchu. Dalším podrobnostem se tak nemusí věnovat.

1. Za všechno mohou imperialisté z / USA /Ruska/ EU/ arabských států/ Číny – vyber potřebné. 2. Konflikty v Sýrii vyvolávají /Židé/Arabové/komunisti/kapitalisti/ilumináti – vyber. 3. Obama/Putin/ jsou ochránci světa/satani/zaprodanci/maniaci/andělé – vyber. 4. Výsledkem násilí bude /klid/ ráj na Zemi/lepší zítřky/ bezpečnost/teplo v zimě – vyber. 5. V Sýrii nejde o plyn ale jen o demokracii jako v Iráku, Libyi, Afganistánu, Vietnamu, Čečensku. 6. Obyvatelé regionu si po ukončené válce budou žít ze svého nerostného bohatství. 7. Vypěstovaný Islámský stát musí být zničen, fanatičtí vrazi ohrožují naši skvělou kulturu. 8. Podpora „umírněných islamistů“ přinese klid v Evropě a lidská práva místo šári´i. 9. Po návratu bojovníků zpět do Evropy je vyznamenáme řádem Čestné legie za boj proti totalitě. 10.Pravdu má vždy televize/rozhlas/internet/hospoda (vyber).

Ostatním nabízím něco k zamyšlení, nejlépe s mapou v ruce. Není totiž důležité, co je na povrchu Sýrie, ale co je v tomto regionu pod ním. Pro 21. století bude kromě boje o vodu důležitý i boj o plyn, i když se vědci na západě domnívali do konce šedesátých let, že plyn je jen dočasnou surovinou a bude do 100 let vyčerpán. Opak je pravdou a jeho využití jako ekologické suroviny a zdroje pro výrobu dalších chemických látek bude dlouhodobé. USA se v minulosti zaměřily především na ropu a ovládnutí regionů s ropou. Trochu jim uhnul ze zaměřovače plyn, ne však Rusku. Po nástupu Putina Rusko vyběhlo na trať závodu o plyn. Nechtělo se pouštět do soutěže o ropu, protože dlouhodobá „práce“ USA a jeho spojenců přinesla dominanci v této komoditě. Což se ukázalo i ve způsobu řešení krize v Iráku, kdy bylo nutné za každých okolností, a každým možným způsobem, rozbít region. Původní „opatrovatelé“, Velká Británie a Francie nedokázali situaci udržet a proto zásah zbyl na USA. Další bitva se tak nyní odehrává o plyn.

Podívejme se na největší prokázaná ložiska plynu ve světě z roku 1990: Rusko,Turkmenistán, Ázerbájdžán, Gruzie a Írán v okolí Kaspické pánve, Sýrie a Libanon, Katar a Egypt. Proč tedy Sýrie a Libanon v roce 2014? Tři plus jeden důvody. První, protože existují ještě ložiska pravděpodobná, a ta v Sýrii se v roce 2010 již posunula do prokázaných a „cena regionu“ bude obrovská. Druhý – spočívá ve snaze rozdělit spojenectví Irán-Sýrii a zabránit tak transportu plynu do Evropy společnostem NIORDC (National Iranian Oil Refining & Distribution Company), SPC (Syrian petroleum company), AFPC (Al Furat Petroleum Company Syriaa pracující i pro SPC) a DALŠÍ kooperující společnosti v Sýrii. Tím by se uvolnil prostor pro plyn společnosti Exxon-Mobil z ložisek na pobřeží Kataru a společnosti SAUDI ARAMCO z polí Saudské Arábie.

Třetím důvodem je spojenectví Ruska a Sýrie (dříve i Irák, což už se podařilo demontovat).Důležité je říci, kdo jsou ty další společnosti v Sýrii. Kromě domácích společností SPC a kooperující AFPC jsou velkým vlastníkem těžebních práv kanadský SUNCOR, INA NAFTAPLIN sídlící v Egyptě a STROYTRANSGAZ vlastněný z části Gazpromem. Kanadská SUNCOR v důsledků sankcí a nestability regionu po roce 2011 omezila využití, stejně tak AFPC v důsledku sankcí západu omezila spolupráci s firmou SHELL, Total a dalšími. Výrazné investice v Sýrii firmy STROYTRANSGAZ zajistily již od roku 2008 otevření nových plynových polí. V roce 2010 celá Sýrie vytěžila více jak 300mld kubických stop plynu. Následný konflikt a sankce snížily těžbu v roce 2013 pod 200mld.

Z hlediska vlády nad plynem v tomto regionu tak USA a západním spojencům ujel vlak, a to i přesto, že vlastnili první informace o obrovských nálezech plynu v Sýrii, Palestině a přilehlého šelfu. Od roku 2000 totiž norské firmy Ansis a Sagex v Sýrii veřejně-skrytě prováděly průzkumy země a objevily obrovské zásoby syrského plynu, větší než ty katarské. Poté firmu ANSIS koupila firma Veritas SSGT, vlastněná F-US konsorciem. Podle arabských a některých britských pramenů byla data předána vládám Francie, USA, Británie a Izraele (s velkou pravděpodobností skončili i ve zpravodajské svodce ze středního východu na stole Putina). Informovaná koalice F, USA, GB a IZ měla na základě toho připravit plán na odstavení Sýrie, její rozdělení a převzetí těžebních práv v regionu. Na diplomatickém poli bylo prvním výsledkem vyhlášení Assada za teroristu a diktátora s tím, že jeho chemické zbraně ohrožují světový mír. Rusko celkem rychle přesvědčilo Assada, a chemické zbraně za mezinárodní pomoci, byly zlikvidovány. Což zhatilo prvotní rychlý plán, a jak H. Clinton ve slabém okamžiku vyhlásila, tak „Rusko za to zaplatí“. Zřejmě začalo platit i Ukrajinou.

Zároveň byl ale spuštěn druhý, dlouhodobější a náročnější plán. Výsledkem tak byl vznik koalice skupin, které se vymezovaly proti Assadovi a jeho politice. Na stránkách internetu lze dohledat hlavně francouzské prameny o tom, jak se pořádaly „konference“ o svobodné Sýrii a obrušovaly se hrany mezi rozdílnými zájmy kmenových a jiných seskupení. Dostali výraznou pomoc ve výzbroji a instruktorech a zahájily tak současnou dlouhodobou válku v regionu, která se nakonec proměnila v dobře vyzbrojený islámský stát, který i přes boje proti USA a jejich spojencům splnil alespoň jeden účel zřejmý při pohledu na mapu. Tím je přetnutí spojnice mezi Sýrií a Iránem, a pochopitelně oslabení vlivu ruských společností v Sýrii. Dle dnešních zpráv stojí ISIL na dohled Bagdádu.

Kde asi soudruzi plánovači udělali chybu? Jedna se nabízí – ložiska plynu v Sýrii, s celkem dobrým dosahem do Evropy, odsunují v každé variantě na druhou kolej plyn z Kataru a S. Arábie – zřejmě nepozvané členy na plynovou žranici. Nebyl a není problém za katarské a saudské peníze dát do pohybu fanatické sunitské bojovníky a celý region rozvrátit. Což si již zkoušely tyto státy dlouhodobě v minulosti. Možným výsledkem tak může být buď dlouhodobá nestabilita bránící využití ložisek plynu, nebo dokonce i vznik islámského státu, který se může ujmout využití obrovských strategických zásob.

plynsyrie
Mapa ukazuje region s obrovskými zásobami plynu pod územím Sýrie, které stojí i za zájmy Izraele o Palestinu a Libanon.

Existuje však skrytý, čtvrtý důvod. Ten se týká plánované výstavby plynovodů Nord Stream, South, Stream a Nabucco. A zde hraje velkou úlohu i Turecko, které se v celém konfliktu chová téměř schizofrenicky. Další k tomu v druhém díle.

Zdroj textu a foto: Rukojmí.cz