Velká iluse

0
746

Autor:Ladislav Šafránek

Z denního tisku jsem se z pera jedné z nejvýše postavených poslankyň dozvěděl, že „školství zoufale hledá každou korunu“. Sice jsem se nedozvěděl proč, a především jaká opatření výbor, jemuž předsedá, navrhuje ke zlepšení stavu, nicméně jde o sdělení, které, podpořené vahou funkce, je velmi zásadní a varovné. Zvláště, je-li podpořeno slibem předsedy vlády v demisi, že školství bude ještě letos saturováno dalšími 6 mld. korun na zvýšení platů učitelů, bez něhož prý není možné zvýšit kvalitu a celkový efekt výuky.

Skutečně?

Případným kritikům sděluji, že jsem svou profesní kariéru začal jako učitel, a následně dlouhá léta jako externista. Ovšem to bylo v době, kdy platilo, že „učitel učí, a žák se učí“, kdy učitelé ještě uznávali pedagogické zásady J. A. Komenského, J. F. Pestalozziho, výchovu v kolektivu, propojení výuky s volným časem. O dnes módních školách vzdělávajících podle M. Montessori se moc nevědělo. Diskuse o tom, zda má být žák zatěžován domácími úkoly, či dokonce o povinné školní docházce a významu jednotného školství nebyla. Naopak je v současnosti nahrazována např. vizí šéfů Scioškol či Asociace svobodného školství, že dítě, má-li o něco zájem, si zdroj pro poučení najde bez zkostnatělého zbyrokratizovaného systému samo.

Jak se s tím srovnávají výsledky hodnocení efektu výuky, že celkové průměrné znalosti a dovednosti žáků a studentů dlouhodobě klesají, že téměř 60 % posluchačů škol není schopno daný stupeň zdárně absolvovat? Co je příčinou, čím je to důsledkem? Jak zdůvodnit, že vychováváme za vysoké náklady profese, které po absolutoriu nenacházejí uplatnění na trhu práce, a naopak o studium potřebných profesí není zájem?

Za období vlády levicové soc. dem. pod kuratelou ANO se prostředky do resortu MŠMT z rozpočtu České republiky zvýšily ze 137,3 mld. Kč v roce 2014 na 175,7 mld. Kč pro rok 2018, tj. o 28%. Který jiný resort byl tak významně fiskálně posílen, a kde jsou výsledky? Platy učitelů, jinak tolik nepopulární mandatorní výdaje, se rasantně zvýšily. Odpovídá tomu zvýšení kvality výuky a formování osobnosti žáků a studentů? Vládní i nezávislé analýzy dokladují, že nikoli.

Příčin je několik. Za hlavní pokládám neadresný systém financování školství, které vede k umělému udržování počtu žáků a studentů neodpovídajících svými schopnosti danému typu studia. Plošné a tedy nefunkční zvyšování platů ve školství. Nerespektování platných právních předpisů a neuvážené vymýšlení nových, kdy motivem není dlouhodobá analýza problémů, nýbrž osobní populistické ambice svých nositelů. Téměř absolutizace významu růstu platů na úkor péče o materiálně technickou a didaktickou stránku školství.