Víra nejen pro bezvěrce

0
215

Autor: Dan Niel

pretrzena_poutaPředmluva: Je slušné upozornit všechny případné čtenáře, že text níže může pobouřit nebo dokonce urazit naprosto všechny, což rozhodně nebylo úmyslem.

Nevěřící, ateista, agnostik, bezvěrec – lidská bytost, se kterou byl vždy problém. Naneštěstí to dnes podle všeho vypadá, že je tento problém jednou pro vždy vyřešen.

Z dějepisu známe, že celá, nám známá lidská historie je postavená na víře v nějaké nadpřirozené, neviditelné nebo nezjistitelné bytosti. Lidé vyznávali bohy slunce, ohně, země, vody, časem přibyli bohové války, moře, úrody a další a další božstva, kterým připisovali události, jež si nemohli logickou cestou vysvětlit. Obyvatelé dávných kultur tyto shůry hledící „bytosti“ byli nuceni pod hrozbou božího trestu uctívat a odevzdávat jim často velmi drastické oběti. Bylo to tak samozřejmé, jako dýchání a je známo, že ten kdo nedýchá, zemře vcelku nepěknou smrtí. To se nikomu nechtělo.

Když móda mnohobožství zhruba na počátku nám známého letopočtu končila, bylo jí nutné něčím vystřídat. Objednávka na „něco“ nového měla dvě základní podmínky – aby vše bylo snadno pochopitelné a aby zase nedocházelo k nesvárům bohů mezi sebou. To totiž dělá v našich hlavinkách zmatek. No a tak byla lidu představena postava jediného boha – Boha s velkým „B“. Boha stvořitele.

Praktická móda jednoho boha s jeho poselstvím – věř a skončíš v ráji, jinak se na věky budeš smažit v ohni pekelném – byla snadno pochopitelná pro všechny a proto nám zůstala do dnešních dnů. Móda se stala dokonce tak úspěšná, že se stala nejstarším a největším byznysprojektem, který finančně uspokojuje statisíce lidí na celém světě po dlouhá staletí. A ostatní obyvatelé planety? Ti nám, více či méně dobrovolně, časem napadali do chlívečků s vývěsními štíty jako křesťan, islamista, judaista, hinduista, buddhista atp. atp.

Aby to nebylo tak úplně jednoduché a lidé se v jednotlivých chlívečcích náhodou nezačali kamarádit, tak časem se v každém jednom chlívku vytvořil bezpočet pokojů s tím, že obyvatelé každého jednoho pokoje mají svou pravdu. Stalo se samozřejmostí, že ty všechny v okolních chlívečcích a všech pokojích budeme v lepším případě litovat, protože sešli na scestí a v horším případě na ně budeme cenit zuby a vrčet. Inu, rozděl a panuj, to celé na druhou.

Věřící jsou tedy vyřešení – téměř všichni obyvatelé planety uvěřili v něco neuchopitelného na základě nějakého textu nebo když neumí číst, tak intenzivního průplachu mozku. Konečně díky různě nazvaných „Desater“ vědí, co je správné a co ne, vědí jak se mají chovat a jak ne a mají obavy svého boha rozzlobit. Také už všichni vědí proč že to život není tak, jak by si třeba přáli, proč házet chlebem, když všichni ostatní házejí kamenem, proč někdo zemře hlady a někdo z přejídání a proč milióny dobrých lidí musejí zemřít kvůli několika špatným. Vše je vysvětleno, je to všem jasné, což je naprosto ideální stav.

Vlastně, skoro ideální.

Byl by to ideální stav, kdyby nebylo toho zbytku, co – jak říkají – v odvěkou imaginaci buď z principu nebo z přesvědčení nevěří – neznabozi, nevěřící, agnostici, ateisti. Tito všichni sice nevěří, ale také by bylo nanejvýš vhodné tyto jedince zařadit do nějakého chlívečku. Jiného chlívečku – takového nebožského, pokud možno bez ráje a pekla a aby v něm bylo dovoleno trochu jako myslet a taky trochu jako diskutovat. Základ je, aby do něj bezvěrec vstoupil, zavřel za sebou dveře a pochopil, že svět i s jeho životem řídí někdo úplně jiný a on je naprosto bezvýznamný trouba. Tohle je v podstatě podstata úspěšné existence každé víry.

To se vcelku podařilo, takže velké množství lidí sice nevěří ani v Krista, ani v Buddhu, ani v Korán, ale věří v egregory, věří v matrix, v globálního prediktora nebo kdo ví co ještě. O něčem se napíšou knihy, o něčem se natočí film a o něčem se vedou smrtelně vážné vědecké diskuse. No a když je kniha dostatečně letitá, film se stane kinematografickou ikonou a přednášející přesvědčiví a výřeční, je hotovo – víra pro každého bezvěrce je na světě. Neváhejte, přistupte blíže, každý si vybere!

Fajn, tedy všechny lidi máme zaškatulkované, ovšem v této chvíli je vhodné si položit naši obvyklou otázku: „Proč to tak je?“ a „Komu to slouží?“ Proč je nutné mysl každého člověka svázat nějakou neuchopitelnou mocí? Je to pro náš život životně důležité? Opravdu je pro nás víra v něco neviditelného potřebná jako nádech a výdech? Skutečně nejsme schopni žít bez nikoho „nahoře“?

Nebudeme ale nic předem deklarovat, půjdeme po jednotlivých možnostech. Třeba to je pravda. Hned první možností je, že to tak opravdu je. Tedy, že existují bohové všech jmen ze všech náboženství co kdy v čase věků byli, že jsou i ti egregoři, že žijeme v matrixu a svět ovládá globální prediktor. Tohle ovšem hned na první pohled nevypadá příliš věrohodně a nejspíš to bude i druhý největší nesmysl, co jsem kdy napsal.

Další možností je, že je jen jedna víra správná a zbytek jsou právě ty čisté byznysprojekty. Zde ovšem nastává problém, zvolit tu jedinou správnou. Je to ta nejstarší víra? Kdyby ano, tak která je ta nejstarší? Co bylo před Biblí? Egypt? Atlantida? Něco před ní? Těžká odpověď. Nebo je to ta novodobá víra, zjištěná na základě nových vědeckých poznatků? Ale vždyť o tom taky jen mluví a žádný vědec nic fyzicky nezdokumentoval. Asi nikdo nemá „selfí“ s egregorem u piva a Morfeus nestává na rohu s dražé dvou barev. A globální prediktor? Je sice psí pravda, že někde kolem stolu sedí pár zbohatlíků, kteří si chtějí hrát na bohy, ale aby se téhle partičce bezduchých degenerátů říkalo vzletně „globální prediktor“, to se jeví také jako silně utažené za vlasy. Nic naplat, matematika nepustí – čím více „pravd“, tím menší pravděpodobnost, že některá z nich je pravdivá.

Poslední možností je, že všechno to spadá do kategorie imaginace. Imaginace, finty, lži, podvrhu, triku, který má za úkol držet lidi pod krkem s podvědomou myšlenkou, že na nic nemají vliv. „Věřícím“ i „nevěřícím“ každý den, každou hodinu a každou vteřinu sdělovat, že jsou jen figurky na hracím stole nějaké vyšší moci. Že jsme jen bezvýznamné nuly, které mají jediné poslání – této vyšší moci sloužit a po ukončení služby se rozpadnout v prach. Že máme být hodní, že jakýkoli odpor je zbytečný i marný a že nic se nestane tak, jak chceme my, ale jen tak, jak je shůry naplánováno.

Je na každém z nás, jak ke slovu „víra“ přistoupíme – zda se necháme životem vést na některém z nabízených vodítek nebo se utrhneme a postavíme se na vlastní nohy. Je opravdu na každém z nás jestli vyměníme domnělé pohodlí vlastního byt za skutečnou svobodu mysli.

Závěrem tedy zbývá popřát všem lidem na této planetě, aby našli víru novou. Víru, že jsou schopni věřit sami sobě a jeden druhému a aby jednou pochopili, že pro svou existenci nikoho nahoře nepotřebují.

Zdroj: Czech Free Press