Všechno nejlepší, comandante en jefe

0
14

Autor: PhDr. Josef Skála, CSc

Josef SkálaFidelovi je devadesát. Dědil by parádní latifundia. Smetánce, podlézající Americe, hodil rukavici už jako studentský lídr. Podobně startovali i Solana a Barroso, Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer. Pak ovšem ráčili zmoudřet. Hoví si v poturčenecké gáži. Fidela nezlomila ani porážka první gerily. Druhá už pajzlům pro gringos zavřela krám. Kuba je Ostrovem svobody.

Praha mu pomohla mezi prvními. Až se vymaní z cizího chomoutu, Havana jí to vděčně vrátí. Za ty, komu se ubližuje, umí nasadit i krk. Jihoafrickou agresi proti Angole porazily kubánské pluky. Dorazily tím i režim apartheidu. Desetitisíce kubánských lékařů a sester pomáhají v zahraničí dodnes. To díky nim vidí milióny těch, kdo by se jinak šourali s bílou holí.

Kukuč do kamer nadře i silikonová metresa. Charisma je o kuráži, invenci a charakteru. Fidela zdobí famózně. I poté, co mu Gorbačov a Jelcin cukli kobercem. Cizině nabídl jen byznys, výhodný pro obě strany. Na lidovou moc a suverenitu země holandskou dražbu nevypsal. Uměl se vyhnout i léčce, v níž uvízli Brežněv a Černěnko: A nakonec i Andropov, ta zprvu slibná šance na úplně jiné finále „studené války“. Jen co zdravotní trable dohnaly dnešního oslavence, předal moc do zdravých rukou. Tím věrohodněji zní vše, čím dění komentuje z důstojného ústraní.

To charisma mne dostalo i zblízka. Hned čtyřikrát. Poprvé s medailí Mezinárodního svazu studentstva. K Fidelovým šedesátinám. Byla to strhující debata. O dluhové pasti, do níž se hrnuli i někteří spojenci. I o obavách z vylomenin „katastrojky“. V našem hnutí jsme budovali široké aliance, opřené o společné zájmy. Své krédo ani přátele jsme přes palubu neházeli. Havaně chvíli trvalo, než to uměla rozlišit. Když jsme tam pořádali světové akademické fórum, na zahájení přišel Carlos Rafael Rodríguez. Fidel nasadil dálkové detektory. Dorazil až na závěrečné jednání. S Gabrielem Garcíou Márquezem. Nositel Nobelovy ceny za literaturu tam tehdy vedl filmovou akademii.

Comandante en jefe – obracím se k prvému z nich – jsme tu od jihoamerických guerilleros až po osvícenější thatcherovce. Dělí nás spousta názorů. Kdo z nás by ale – ptám se už kolegů z pěti kontinentů – nechápal ani po týdnu na Kubě, co to znamená, řekne-li se tu Patria o muerte, venceremos? Na pět set lidí aplauduje vestoje. Fidel jen stěží zadržuje pohnutí. Slovo si bere šmrncovní Američanka. Fidel se šeptem domáhá souhlasu, že je z KS USA. Je z levice Demokratické strany, trvám na svém. On kývá uznale hlavou. Končí to o půlnoci. Nad pár skleničkami ve třech. I s laureátem Nobelovy ceny.

Uprostřed noční tancovačky – už kolem čtvrté ráno – je tu však Fidel znovu. Co soudíš o AIDS, dobírá si mne už také v náladě. Že nás dva nikdy nedostane, troufám si po rundách kubánského rumu. Chceš tím říct, že už jsem na to příliš starý? Ne, ne, soudruhu prezidente, řeč byla o nás obou. Jak to myslíš? Poněvadž my dva jsme revolucionáři – a AIDS je reakční nemoc. Chechtá se i ochranka. Fidel jen pod fousy a povídá: vrátil jsi mi to diplomaticky, my jsme tě, než jsi nás zbavil pochybností, hnali křížovou cestou víc než rok. Američanka, co mu padla do oka, na mě mává, ať ji k nám pustí. Fidel je pro. Než se naděje, kráska ho drží za plnovous. A líbá ho do něj z obou stran. Do fronty o pusu Fidelovi se řadí na dvě stě holek. Z desítek zemí a politických vyznání. Do šesti ráno.

I tohle je dnešní oslavenec. Chlap každým coulem. S originálním mozkem. A páteří, co neuhne. Nevoní jen těm, komu chybí obojí. Sérii atentátů na něj schválil už Kennedy. To samé zkoušeli i jeho nástupci. Většina z nich to má za sebou. Fidel se dožívá devadesátky. Dějiny mi dají za pravdu, vmetl do tváře už soudu nad první gerilou. Dějiny si tu práci už daly. A dají ještě víc. Fidela povedou zlatým písmem. Navzdory všem, co mu ne a ne přijít na jméno. Nesahají mu ani po tkaničky.

Všechno nejlepší, comandante en jefe! Z cesty, zdobené i Vaším jménem, nás nedostanou ani párem volů!

Zdroj: Parlamentní listy.cz