„Zlatý komunisti!“

0
8

Autor: Petr Hampl

Gustáv Husák O nostalgii za starým režimem

„Zlatý komunisti!“ Takové a podobné výkřiky byly ještě před pár lety nevítané, ale dnes se stávají součástí běžné diskuze. Bohužel neexistují jednoznačná konsistentní data, která by nám umožnila vidět v časových řadách, jak se pohled veřejnosti na předlistopadový pohled vyvíjí. Nicméně z útržkových informací lze soudit, že přibývá těch, kdo současný politicko-ekonomický režim hodnotí jako horší než ten předlistopadový, a že tento trend existuje minimálně od roku 2005.

Když vedete pravidelné besedy a debaty, všimnete si ještě další změny. Přibližně před 10 lety adorovali husákovský režim především staří lidé, kteří s ním byli emotivně výrazně spjati. Dnes se s postojem ve prospěch ancien regíme setkáte často u drobných řemeslníků, tedy v té společenské vrstvě, která by měla být nejsilnější oporou kapitalismu. Proti starému socialismu naopak velmi často horlí státem placení vzdělanci a umělci, z nichž mnozí jsou ti stejní, kteří před lety oddaně pracovali pro normalizační režim. A nejde o přechodný trend. Agentura STEM už v roce 2013 konstatovala, že sympatií k předlistopadovému režimu přibývá zejména mezi pravicově orientovanými voliči.

O životní úrovni to není

V takové situaci máme dvě možnosti. Buď můžeme dát průchod povýšenému karatelskému tónu, vybudit emoce a stěžovat si, že občané jsou natolik nekvalitní, že odmítají mít správné priority. Nebo se můžeme na celou situaci podívat analytickýma očima a položit si otázku, proč má nějaká významná skupina občanů pocit, že došlo ke snížení jejich životních šancí (připomínáme, že tou skupinou nejsou předlistopadoví straničtí funkcionáři). Otázku, kde se bere ten optický klam. A pokud se o optický klam nejedná, čím jsou životní šance omezovány.

Nepopíráme, že určitou roli může hrát zpětné idealizování něčeho, co se událo před mnoha lety. Mohou tak být vytvářeny legendy o technologické vyspělosti předlistopadového socialismu (které mají pravdivé jádro, nicméně jsou zpravidla dramaticky nadsazené), životní úrovni, vyspělosti zdravotnictví apod. Nicméně výzkum, který provedla agentura STEM v roce 2009, ukázal masivní převahu názoru, že v ekonomických a sociálních otázkách na tom byl socialistický režim mizerně. A v dalším dotazování v roce 2013, tedy za hospodářské krize, vystavili velmi podobné vysvědčení.

Po celkové ekonomicko-sociální úrovni se tedy nestýská. Stejně tak musíme zdůraznit, že nikdo nebo téměř nikdo neteskní po brutálním režimu 50. let. Lidé srovnávají současnost s posledními roky Husákova prezidentování.

Dělnictvo i Husák zradili Marxe

Už v roce 1964 napsal Herbert Marcuse, jeden z otců – zakladatelů současného kavárenského neomarxismu, že dělnická třída zklamala, ztratila zájem o revoluční ideály a osvojila si ideály buržoazní. Dělník nesní o světové revoluci, ale o hodné manželce, domku na předměstí a malém automobilu. Byl to dobrý postřeh.

A po letech můžeme konstatovat, že stejně zklamaly i východoevropské režimy. Minimálně od konce 60. let už fakticky neřešily vytvoření nového člověka, ale řešily, jak zajistit dělníkům životní úroveň a životní styl americké střední třídy padesátých let. V tom můžeme vidět i jeden z klíčů k pochopení jejich rozpadu. Celkové cíle režimů nešly dohromady s ekonomickým systémem vhodným spíše pro potřeby obrovského převýchovného tábora.

Navíc, pokud lidé vzpomínají na husákovské doby v dobrém, nevzpomínají v dobrém na všechny aspekty tehdejšího režimu. Typická výpověď spíše říká, že některé aspekty současnosti jsou natolik nesnesitelné, že překonávají chyby režimu předchozího (nemožnost podnikat, nemožnost cestovat, nedostatek zboží apod.).

Práce, rodina, národ

Co tedy vzbuzuje takovou nespokojenost? V posledním roce to jsou nejspíš otázky imigrace a národní bezpečnosti, ale k tomu zatím nemáme jednoznačná data. Příslušná data navíc chybí i ve starších výzkumech, protože sociology jednoduše nenapadlo se na takové věci ptát. Nicméně u toho dosud nejsofistikovanějšího, který provedl STEM v roce 2009, si můžeme povšimnout, že i ti, kdo hodnotí polistopadové uspořádání jako lepší a přinášející vyšší kvalitu života, se dívají velmi negativně na otázky související s morálkou a bezpečností. To podle všeho ukazuje k rozpadu hodnotového systému, což lze rozdělit do několika položek.

Práce jako hodnota. Ve vzpomínkách jsou doby, kdy práce byla pokládána za něco tak posvátného, že nemít formální zaměstnání bylo dokonce trestným činem. Samozřejmě, výjimek bylo nespočet, ale všechny je lze v zásadě označit za poruchy. To je něco úplně jiného než systém, který oficiálně prohlašuje, že „diskriminovaní“ nemusí pracovat, kde lidé na dávkách jsou bohatší než pracující a kdy se lidem z fabrik vysmívají aktivisté z neziskovek placení z jejich daní.

Rodina. V paměti jsou ještě časy, kdy bylo naprosto samozřejmé, že se muž po vojně ožení, bude mít děti a mladá rodina dostane nejlepší podporu, jaké je chudý socialistický stát schopen. Alternativní formy soužití byly tolerovány, ale nikoliv podporovány, a už vůbec ne preferovány. Je možné někomu vyčítat, že to pokládá za lepší stav než dnes?

Národ. Národní hrdost, připomínání velkých etap českých dějin – to převzali komunisté ještě z masarykovské republiky a udržovali při životě. Ostatně, národní cítění je jednou z nutných podmínek, aby se lidé cítili ve své zemi doma a bezpečně. V listopadu 89 nikoho ani ve snu nenapadlo, že by české vlastenectví mělo být nahrazováno globálním cítěním a multikulturalismem.

Soukromí. „Za komunistů jsem mohl odjet na chatu. Tam jsem měl své přátele a tam to byl můj svět. Nikomu nebylo nic do toho, co tam dělám. Ani komunistické straně,“ řekl mi nedávno jeden známý. Rozhodně nebylo původním úmyslem komunistického režimu vytvořit takovou soukromou zónu. Ale došlo k tomu, byť spíš shodou náhod a okolností. V každém případě to kontrastuje se snahou současného režimu detailně regulovat všechny oblasti lidského života.

Zkáza začala Špidlou

Kdyby se národ skládal ze samých analytiků, věděli by lidé, že onen zlom směrem k likvidaci tradičních hodnot se neodehrál v roce 89, ale až někdy přibližně o 10 let později. Klíčovým milníkem bylo jmenování Vladimíra Špidly ministrem sociálních věcí. Jenže žádný národ se z analytiků neskládá a paměť je nepřesná. Navíc orientaci komplikuje skutečnost, že profesionální bojovníci proti tradičním hodnotám se vesměs pohybovali v blízkosti Václava Havla a byli tudíž aktivní již od listopadu 89.

V každém případě je dobré vystříhat se karatelského tónu. Obyvatelům České republiky nechybí marxistický socialismus. Chybí jim stát, který bude respektovat jejich základní přirozené cítění.

Originál zdroj: Publikováno v newsletteru Institutu Václava Klause
Převzato od: euPortál.cz

Poznámka Administrátora: Nedá mi to, abych sem nepublikoval několik zajímavých diskusních příspěvků, jež vložili čtenáří na webu euPortál:

Katka Tarnóci
Zlatí komunisti-bylo mezi nima pár pěkných sviní,ale tak jak už to chodí, idea dobrá,ale pár negramotů se dostalo na výsluní a začalo škodit svému okolí.Vždy jsem byla antikomunistický živel,ale dnes uznávám,že spoustu věcí měla komunistická vláda dost vymakané jako např.školství,bezůročné půjčky u novomanželů,bydlení a hlavně každý musel pracovat,pokud nepracoval byl to příživník ,příživníka-příživníci čekalo vězení,byla větší společenská kontrola dětí a jejich chování vůči rodičům,učitelům a na veřejnosti.To,že jste nesměl proti komunistům brojit je lež,dovolím si tvrdit,že víc než dnes, proti lecjakému blbečkovi na úředníckem místě,kteřý potřebuje zvláštní ochranu před urážkami a pomluvami obyvatelstva.Tenkrát se kradlo všude v malém,ale všechno bylo,dneska se krade ve velkém,ale kradou hlavně poslanci a úředníci,kteří si ovšem na svoji ochranu uzákonili sankce, pokud je někdo nařkne z krádeží a špatně vykonávané práce.Prostě trest za pomluvu,za kterou schováš cokoliv.Za komoušů takový úředník letěl,jednoduše byl společensky nežádoucí.

Václav Hejcman · Střední průmyslová škola dopravní Masná
„Zlatí komunisti-bylo mezi nima pár pěkných sviní,ale tak jak už to chodí, idea dobrá,ale pár negramotů se dostalo na výsluní a začalo škodit svému okolí“, píše v úvodu svého příspěvku Katka Tarnoči. S paní Katkou souhlasím a rád bych potvrdil, že mezi nimi bylo pár pěkných sviní, ale kde nejsou. Myslím však, že mezi demograty jich je mnohem více. Rád bych připomněl, hlavně dnešní mládeži jež má velice zkreslený pohled na komunisty, že většina řadových členů KSČ byla z řad pracujících, hlavně poctivých dříčů a takovým typickým představitelem byl např.zámečník či soustružník z ČKD Praha, jejichž měsíční mzda nebyl žádný zázrak, ať byli komunisté či nikoliv. Tito lidé byli v podstatě představiteli tehdejšího národa, byli rádi, že mají práci, že nestojí frontu před bránou fabriky a nemusí o ní škemrat jako za doby buržoazní republiky. Že zmizeli z ulic žebráci, že na činži a domácnost si každý kdo se neštítí práce jistě vydělá. Že žádný nový Hitler už nemůže okupovat naší zemi, protože Československo patřilo do východního bloku, jenž si imperialistický západ nedovolí napadnout. Stát preferoval mladé lidi, rodiny s dětmi a šířil morální kodex, jenž se nijak zvlášť nelišil od Desatera. Školství a zdravotnictví bylo zdarma a pro všechny. Půjčky novomanželům zajišťovali mladým rodinám první pomoc v zakládání rodin. Kultura byla na vysoké úrovni. Společenský kodex byl mravní a na úrovni civilizovaného a kulturního státu. Vlastenectví se ctilo. S pachateli trestných činů bylo zacházeno po právu a ti agresivnější dostali někdy i pár facek. Druhá kategorie byli komunisté funkcionáři a kariéristé. To už byla úplně jiná parta. Tam byste soustružníka také našli, ale museli byste dlouho hledat. Po okupaci 1968 a za doby normalizace, kdy z KSČ odcházeli poctiví lidé, hlavně dělníci, se do strany začali hlásit většinou vzdělanci, inteligence a začali přebírat žezla. Tito lidé začali měnit i tvář naší republiky. Zaváděli se pomalu ale jistě zvyky z 1.republiky, movití inklinovali spíše k zahraničním značkám aut, tuzexové zboží, místo chat se začaly stavět vily a v domácnostech těchto zbohatlíků se objevovaly najaté hospodyně a uklízečky. Společnost začali ovládat pracháči. Různí zbohatlíci z řad lékařů, právníků, umělců, sportovců, podnikových ředitelů a náměstků, k nim se pak přidávali veksláci, skořápkáři, zelináři, řezníci, atd. Změny v SSSR a jejich představitel Gorbačov urychlil trend končícího socialismu a události v roce 1989 pouze potvrdily co již léta v republice běželo. V socialistickém Československu se vytvářela kapitalistická společnost se vším všudy, a po převratu 1989 se naše země proměnila v něco, co se tehdy nazývalo divoký východ. Jak to bylo dál s nezávislostí, demokracií, svobodou a vyšší životní úrovní, větším blahobytem a svobodným podnikáním, se svobodou slova a názorů, si dojem udělá jistě každý sám…!

Ludmila Linkensederová · SPŠS Jedovnice
zlatí komunisti – bylo to tenkrát o tom, že jsme měli všichni sociální jistoty.To je důležitější než toaleták nebo banány.Jsem nejstarší z 5 ti dětí.Otec, jako obyčejný dělník, si postavil vilu , všichni jsme studovali .Jako dospěláci jsme si všichni sourozenci dokázali bez problémů pořídit bydlení, koupit auta, zahrady a chaty.Nebáli jsme se o práci,což je velice důležité.Dnes žije celá naše rodina ve velkém stresu.Bojíme se,že přijdeme o práci, obyčejný dělník je v dnešním režimu nula, špatně placená.Mladí lidé nezakladají rodiny, protože nedosáhnou na bydlení.Jsem z Blanska a tady stojí nájem 1kk kolem 8000,-,což je šílené.V zaměstnání dostanete mzdový výměr na 12000,-a zbytek bokem.Když nesouhlasíte,tak jste bez práce. Mám zkušenosti z několika zaměstnání.Nejhorší je to u dopravních firem a ve službách /kuchaři,číšníci atd./.A bezpečnost dřív a dnes je neporovnatelná.Po setmění se bojím jít ven.Můj manžel je obětí převratu /byl dělník/,nedokázal se se změnami vyrovnat a spáchal sebevraždu.Dnes žít jako samoživitelka je otřesné.Nechtěla bych být v této době dvacetiletá ani náhodou.žila jsem svůj život v nejlepším režimu a jsem za to ráda.

Felix Julec
Tak jak měl jisté výhody,ale i nevýhody pro občany předešlý režim, má i dnešní.Nic není dokonalé.Diskuzní příspěvky,které tady čtu jsou nostalgií po naším-vaším mládí.Nikdo už nevzpomíná na povinná školení ROH,SČSP,povinná účast na „veřejných schůzích KSČ“ i pro nás nestraníky a jiné znamenitosti a také různé dobrovolně-povinné sobotní brigády.Nezapomeňme na nesmyslně zadrátované hranice a rozdělené rodiny.Naopak jisté výhody-požitky které byly, popsali už jiní.Školy do kterých jsme chodili měly úroveň a vzdělávaly specialisty potřebné pro hospodářství na rozdíl od dnešních humanitních, vzdělávajících a vychovávajících nepotřebné nezaměstnatelné v praxi nepoužitelné nýmandy. Nefachčenka museli aspoň předstírat práci.Dnes stačí jen chodit si pro „dávky“. Přes všechny tyto dnešní „potíže v růstu“bych se však nechtěl vrátit před rok 1989.Chce to pozitivní myšlení a snažit se svým příkladem a postojem dle svých možností a schopností, snažit se o změnu k lepšímu.