Diskusní vystoupení s. Ivana Hrůzy na IX. sjezdu KSČM

Ivan HrůzaVážené soudružky, soudruzi,

předstupuji před vás s velkou pokorou a vědomím odpovědnosti za budoucnost KSČM. Již v tuto chvíli je nepochybné, že IX. sjezd bude svým významem patřit k těm klíčovým pro naše další směřování a komunistický charakter strany.

Dnes více, než dříve si musíme položit několik zásadních otázek. Podařilo se nám posílit, získat větší množství mladých lidí, sjednotit naše řady a naplnit naše představy důrazné opoziční strany? Jsme nejaktivnější opoziční silou? Přetavili jsme protestní hlasy nespokojené části společnosti v naši otevřenou podporu a hlasy programové? Kde je chyba, že přes vcelku příznivé výsledky ve volbách v letech 2012 a 2013 strana stárne, členská základna se tenčí, přichází únava a akceschopnost se snižuje?

Vnímám kriticky, že materiály sjezdu, např. strategické směřování, stejně tak jako devět priorit sjezdu, se blíží jakémusi volebnímu programu, obsahují více, co chceme, ale o to méně taktiky jakým způsobem, jakou politikou toho chceme dosáhnout. Nechceme-li však býti pouhou volební stranou, pak zvláště výkonné vedení strany musí především říci, co dělat a jak v konkrétních situacích konat, dávat osobní příklad, být na čele konkrétních aktivit obrany a odporu, aktivně organizovat a tvořit politiku zdola i se shora, vést na veřejnosti, v samosprávách a v parlamentu vzájemně propojené a správně načasované akce i kampaně za sociální a politická práva. To je cesta k posílení vlivu ve společnosti a k plnění našeho programu. V situaci, kdy nejsme jedinou silou protestu, existuje vážné nebezpečí, že hlasy odporu přitáhne jiný politický subjekt. Víme, že samotná sociální zkušenost vykořisťovaných a diskriminovaných nestačí, stejně tak nestačí deklarovat konkrétní pozitivní cíle.

Mnoho voličů nám stále dává svůj hlas v přesvědčení, že jim za socialismu bylo lépe, měli životní jistoty a nebáli se o budoucnost. Máme stále velké rezervy v politické práci. Náš volební potenciál je větší, než dosahované výsledky. Hlavním cílem ale nemůže být jakási přetahovaná voličů jiných stran. Především je potřeba oslovit ty, kteří již rezignovali a nechodí k volbám, získat je od protestu ke spoluúčasti při naplňování našeho programu.

Pro naplnění zásadové komunistické politiky potřebujeme stranu, která bude ideově i organizačně jednotná a akceschopná. Není proto nadále únosné, aby 3 ze 4 členů nejužšího výkonného vedení velkou část pracovního času trávili ve sněmovně. Zásadoví komunisté nikdy nebyli salónními politiky, byli tam, kde byla nejohroženější část společnosti. Odmítněme přetrvávající prakticismus, pro který je vědecká teorie nepotřebná a nadbytečná. Což nemáme z čeho čerpat? Ustanovme konečně funkci místopředsedy ÚV, který bude odpovědný za centrální řízení ideologické práce, mediální oblast, propagandu a agitaci, založme a podřiďme mu dokumentační středisko zločinů kapitalismu v ČR po roce 1989. Vytvořme vedle skutečně komunistického tisku prostředky masové komunikace, zejména v oblasti elektronické, které budou účinnou alternativou přehlížení, či úmyslnému znevažování komunistů kapitalistickými sdělovacími prostředky. Učiňme maximum pro obnovu internetového rádia a zprovoznění internetové televize. Je to jedna z cest, jak se můžeme dostat k veřejnosti s našimi názory a myšlenkami, jak dávat společnosti naši alternativu a směřovat k socialismu. Je zásadní chybou, že mnohaleté volání po nových, technicky dokonalejších webových stránkách, v KSČM dosud nenašlo naplnění.

Pryč s opatrnickou politikou, označujme věci a společenský pohyb tak, jak to odpovídá naší ideologii a přesvědčení. Vraťme se ke komunistické taktice a pevnému třídnímu ukotvení k dělnické třídě a těm, o nichž tak často říkáme, že jejich zájmy hájíme. Máme právo, ale i povinnost obhajovat minulost, hlásit se k tradicím a využívat zkušenosti předcházejících generací komunistů doma i v zahraničí. Postavme se důrazněji proti antikomunismu a účelovému výkladu dějin. Pro budoucnost komunistického hnutí je nezbytné konečně vypracovat analýzu období socialismu a určit příčiny, které vedly k společensko-politickému a majetkovému převratu.

Potřebujeme jednotu slov a činů. Jsme-li z důvodů známých proti NATO, pak ten, kdo před časem podpořil v Poslanecké sněmovně jeho rozšíření, jako např. s. Alexander Černý a Jiří Dolejš udělali vážnou politickou chybu.

Soudím, že jádrem našich problémů je dlouhodobé přehlížení podnětů zdola, z řad ZO, OV i jednotlivých funkcionářů, vedením strany. KSČM přežila protikomunistické běsnění a udržela si volební sílu především díky nezdolné vůli a úsilí řadových členů, funkcionářů ZO a OV v celé republice, kteří dodnes tvoří základní strukturu strany a jimž patří naše poděkování.

Nás nemůže zničit antikomunismus, porazit se můžeme pouze sami. Jsou-li dnes slyšet z řad členské základny silnější hlasy po změnách, pak to není cesta k rozkolu, jak se někteří obávají, ale směřování ke straně silnější a akceschopnější. Volání po dvouletém funkčním období čelního vedení, po ukončení kumulací vrcholných funkcí a mnohé další požadavky zůstávají dlouhodobě nevyslyšeny. To jsou další důvody volání po změně stylu a obsahu naší politiky a volbě těch, kteří se k ní hlásí. Nehodlám tříštit hlasy těch, kteří si přejí změnu, a proto odstupuji z kandidatury na předsedu ÚV KSČM a prosím ty, kteří uvažovali o mé volbě, aby dali hlas Josefovi Skálovi.