Diskusní vystoupení s. Marty Semelové na IX. sjezdu KSČM

Marta Semelová Vážené soudružky a soudruzi!

9. sjezd se koná ve dnech, kdy si připomínáme 95. výročí založení komunistické strany. Zmiňuji to proto, že si myslím, že stojí zato zamyslet se nad tím, co všechno tehdy komunisté dokázali. Jak se chovali, vystupovali, jak působili mezi lidmi, agitovali, organizovali, a to všechno bez televize, bez internetu. Dokázali sjednotit, nadchnout a dostat do ulic tisíce lidí, o něž se mohli v požadavcích, které nekompromisně nastolovali, opřít. Svou otevřeností, zásadovostí, jasným vystupováním, obětavostí a odvahou získávali přirozenou autoritu.

A já se ptám: můžeme to samé říci o současné KSČM? Pravda, pokud bych měla hodnotit činnost a úspěchy naší strany podle komentářů zveřejněných těsně před sjezdem v Haló novinách, mohla bych být nadšená, jak kráčíme od úspěchu k úspěchu. Jenže já tyto články a rozhovory vnímám poněkud jinak. Zavání účelovostí a zadáním na objednávku. Lžeme sami sobě. Realita je jiná.

Jako pražští delegáti jsme se zúčastnili řady členských schůzí, konferencí, oslovují nás členové i sympatizanti a mohu říci, že nespokojenost s naší činností, nebo lépe řečeno nečinností, je výrazná a oprávněná. Nejsme vidět, přešlapujeme na místě, iniciativu přebírají jiní, ujíždí nám vlak, nereagujeme včas na aktuální problémy, a pokud ano, tak nemastně neslaně, jen abychom někoho nenaštvali. Jenomže ono to nejde zavděčit se všem. Lavírování, bezzásadovost, zpohodlnění, zpanštění a sebeuspokojení nás vede do politické propasti.

Stačí se podívat na stav členské základny. Ti, kteří k nám přicházejí, zdaleka nepokryjí úbytek členů. Občané nemají důvod k nám vstupovat, nejsme pro ně alternativou. Náš program, který se nijak zvlášť neliší od programu ČSSD, a opatrná vyjadřování nám mladou krev nepřivedou. A pokud se nám už něco podaří, nedokážeme to patřičně prodat, bezprostředně dostat mezi lidi.

Bohužel k této situaci přispívají či jsou nuceny přispívat (nevím) i HaNo. Přitom jejich existence je pro stranu velmi důležitá. Píšou o tom, co se jinde nedočteme, o práci zastupitelů, poslanců, akcích. Na druhou stranu však, a bylo to zřejmé hlavně teď před sjezdem, jsou poplatné osobním zájmům některých našich představitelů. A to je špatně. Nechci házet vinu na jednotlivé redaktory a novináře, ale popravdě – zajímalo by mě, kdo a v jakém zájmu je ve skutečnosti řídí, a možná nejenom HaNo. ÚV sice dal jasné veto spolupráci s jistou agenturou, ale je tato spolupráce opravdu ukončena?

Za další, máme heslo „S lidmi pro lidi“, v programu podporu zaměstnanců, obranu jejich práv. Ale řídíme se tím i ve vlastních řadách? Mediální oddělení se rozpadá, protože každý pracant po určité době kvůli vztahům raději odejde, na zaměstnance pošleme audit soukromé firmy, vyslovená kritika je hlasitě umlčována. Spolupráce ve vedení strany je na bodu mrazu, což se odráží na činnosti jako takové. Proto chci zdůraznit – vedení, ať již bude jakékoliv, musí táhnout za jeden provaz, protože, co straně mimo jiné chybí, je jednotné řízení, stanovení priorit, postupu realizace v rámci celé strany. Není možné reagovat stylem „nikdo okresům nebrání, aby něco zorganizovaly“. Jsou problémy, které jsou záležitostí celé ČR, a je potřeba postupovat koordinovaně.

Jde např. o organizování protestů proti válce a nárůstu fašismu, o kampaň za vystoupení a zrušení NATO, proti průjezdům cizích vojsk, proti kolaboraci vlády se sudetskými Němci, roztahovačnosti církví, ať už jde o tzv. restituce, soudní žaloby či stále silnější podmaňování si médií, v čele s veřejněprávní televizí. Další příklad: začátkem července se uskuteční ve Varšavě summit NATO. Z mezinárodní konference, které se zúčastnili i „Vojáci proti válce“ vyšla výzva na organizování mezinárodní kampaně proti tomuto summitu. A my – opět mlčíme.

Na závěr poslední větu:

Kritika, která v mém vystoupení zazněla, nesměřuje výhradně k vedení strany. Na této situaci máme podíl my všichni a čím dřív si to uvědomíme, tím lépe.