I. Strachoň: Spokojené vládní: Rozděl a panuj!

Autor: Ivan Strachoň, zastupitel Moravskoslezského kraje

Rozděl a panuj – i tak by bylo možné vnímat státní podpůrná opatření, stejně jako až na výjimky, jednoznačně pozitivní a optimistickou mediální kampaň o vývoji situace v OKD.

Veřejnost je informována o obří finanční injekci krachující soukromé firmě. Veřejnost je informována o zajímavých finančních náplastech odcházejícím horníkům. Veřejnost je informována o sedmiměsíčním odstupném a odborářské snaze vybojovat původně slíbený dvanáctinásobek.Veřejnost je informována o věřitelských nárocích i o tom, že konkursní správce řadu pohledávek neuznal. Veřejnost je informována o snaze managementu přesunout těžbu do karvinské části revíru a přesunout tam i co největší počet pracovníků z Darkova. Veřejnost je také informována o žalobě na Bakalu a jeho firmu.

Pod čísly statistiky, ciframi odstupného a na vlně pozitivních informací o sociálním programu i akčních hornických odborech se jaksi vytrácí poměrně nebezpečná skutečnost, že krize OKD nedopadla jen a pouze na zaměstnance této firmy. Že se velmi citelně zhoršily životní podmínky tisíců rodin zaměstnanců drobných dodavatelských firem, které byly závislé na zakázkách pro uzavírané doly a hned tak náhradní výrobu nenajdou. Nezaznamenal jsem ani „pozitivní“ televizní rozhovor s horníkem s vazoneurózou a opotřebovanými klouby z práce v nízkých slojích, jak se těší na rekvalifikaci pro slibovanou novou práci u montážní linky… Nemohu si pomoct, ale tolik vyzdvihovaný záchranný program sociální napětí v regionu paradoxně zvyšuje.

Pocit křivdy se začíná vrstvit i u dříve solidárních starousedlíků na Karvinsku, kteří se nedávno dozvěděli, že přesunutí těžby z Darkova na Karvinsko pro ně bude znamenat pokles cen jejich nemovitostí a v budoucnu možná i stěhování. Jistě, nelze se zavděčit všem. Ale bylo by krátkozraké uvěřit pozitivnímu mediálnímu PR a domnívat se, že sociální krize v souvislosti s úpadkem OKD je vlastně zažehnána, a po pohodových vánočních svátcích dojde v březnu už jen slovy managementu „ke klidným a kultivovaným odchodům propuštěných zaměstnanců se sedmiměsíčním odstupným“, přičemž odbory možná vybojují těch platů i původně slíbených dvanáct….

Nesdílím optimismus Vlády i médií. Domnívám se totiž, že rozdílným přístupem k propuštěným dělníkům z dolů a ze servisních a dodavatelských firem, dojde k likvidaci obyčejné zaměstnanecké soudržnosti.

Opět se potvrdí význam přísloví: „rozděl a panuj“. Tam, kde jednotu propuštěných zaměstnanců rozdělí peníze, pocit křivdy, řevnivost a závist mezi jednotlivými skupinami sociálně potřebných rodin, tam se Vláda ČR ani před nadcházejícími parlamentními volbami sociálních nepokojů zatím obávat nemusí. Ale důsledků tohoto nekoncepčního řešení bychom se měli obávat všichni. Ten problém totiž nezmizí, bude pouze krátkodobě překryt finanční náplastí, která se do roka rozplyne a zůstane zde společenská, sociální a rodinná krize obřích rozměrů.

Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM