J. Skála: Bulvár, švindl a dementi

Autor: Josef Skála

EURO bývalo standardním magazínem. Že se rozkročilo i do bulvárního suterénu, vím až teď. Díky osobní zkušenosti, již jsem si s týdeníkem dopřál v minulých dnech. Mladý redaktor u mne strávil víc než hodinu. Diktafon jsem nezapnul, protože se zavázal, že naši volnou debatu korektně shrne a mně pak dá možnost se k textu vyjádřit. Poslal mi pouze „doslovné citáty“. Mé korekce, vracející jim autentický tvar, sice slíbil využít, nestalo se však ani to. Autorský text se hemží i řadou vyslovených fabulací.

Jádrem mých sdělení bylo, že doba jde na ruku radikální levici. A osobně jsem proto názoru, že úkolem KSČM je být duší a svorníkem vlivné opozice. Článek mi ovšem připisuje sympatie k ANO i Andreji Babišovi osobně. A nutkavé úvahy, jak se spolu s ním dostat do vlády. Variantu podílu na vládní exekutivě – spíš cestou tiché a přísně podmíněné podpory vlády – jsem připustil pouze za situace, kdy některá z krizí pod zdánlivě klidným povrchem (či případně několik najednou) nabude rozměrů, kompromitujících celou dnešní navoněnou bídu. A radikální opozice tak dostane příležitost prosazovat zásadní změny k lepšímu. To ovšem EURO čtenářům zatajilo.

Redaktor měl spadeno i na to, zda jsem přišel do styku s KGB. Na StB se mne dokonce ani neptal. Já mu po pravdě odpověděl, že mne žádná tajná služba jaktěživ neúkolovala, natož abych od ní přijal jedinou korunu, rubl, dolar, marku. A pokud jde o masová demokratická hnutí, v nichž jsem se coby prezident Mezinárodního svazu studenstva pohyboval, ta se logicky hemžila i agenty různých rozvědek – Východu, Západu i Jihu. Na čelo si to samozřejmě nepsali, ke mně se ovšem různé signály, koho se to týká a kdo ho řídí, logicky donesly.

Zatímco ještě dřív jsem, v rámci ÚV KSČ, zodpovídal za koordinaci toho, jak se tehdejší Československo prezentuje v zahraničí. A v tomto gardu přicházel čas od času do styku i s pracovníky tehdejší rozvědky. Například když jela do světa Česká filharmonie a bylo potřeba ověřit, zda tam důstojnému hudebnímu tělesu nehrozí jakékoli riziko či provokace. Nebo když se kontrahovalo vydání knihy u zahraničního nakladatele a chtělo to věrohodné garance, že nejde o mafiánský podnik či jinou hrozbu skandálu.

EURO to přesto uvedlo titulkem „Úkoloval jsem estébáky“ (?!?). Tady už soudnost komentář ani nepotřebuje. Článek tvrdí, že jsem byl „ideovým spolupracovníkem StB“. Tou formulací si zřejmě kryje záda i proti žalobě, že jsem snad byl přízemním práskačem (tak jako řada „rrrevolucionářů“ z listopadu 89). Já ovšem nebyl „ideovým“, ani žádným jiným „spolupracovníkem“. Už proto, že kdokoli působil jak v ústředí, tak nižších strukturách KSČ, tehdejší tajná služba měla striktní zákaz ho jakkoli úkolovat či jinak vytěžovat.

Redaktor ve věku, který bral rozum až za „pravdolásky“, to možná netuší. Pak se má zeptat starších kolegů. Verze o „ideové spolupráci“ je tím komičtější, že se vynořila až poté, co jsem byl zvolen místopředsedou ÚV KSČM. O pár let dřív jsem se v televizi utkal s Petrem Cibulkou, proslulým lovcem agentů „komunistických tajných služeb“. Že na žádném seznamu „agentů“ ani „spolupracovníků“ nefiguruji, potvrdil mi i on.

Pokud jde o mezinárodní studentské hnutí, tady se vazba na špionážní centrály vymstila druhé straně. Spolek, který se pokusil konkurovat MSS se sídlem v Praze, byl v 60. letech demaskován jako placená ficka CIA. Mimochodem na stránkách prestižního magazínu Encounter.

Pár hodin poté, co EURO článek pod bulvárním titulkem vydalo, dal týdeník slovo předsedovi ÚV KSČM. Vkládá mu do úst i výrok o „některých krocích nově zvolených funkcionářů“, domněle „nepřijatelných pro členskou základnu, která je zvyklá na racionální politiku“. Čímž se prý míní „například silné výrazy vůči vedení strany“. Nově zvoleným členem vedení KSČM jsem já. Na adresu „vedení strany“ neužívám v médiích žádné „výrazy“ – „silné“ ani „slabé“, dur ani mol, tenorem ani barytonem. Tu radost médiím, majícím za úkol nás rozeštvávat, nedopřávám z principu.

Je-li hříčkou mediálního švindlu i Vojta Filip, jistě ho bude rozhodně dementovat. Já za sebe to, co mi údajně připisuje, popírám jednoznačně a se zcela čistým neposkvrněným svědomím.

Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM